Stálá expozice ve 2. etáži Správní budovy číslo 21 - Baťova mrakodrapu ve Zlíně

Expozice, věnovaná zlínskému mrakodrapu, je umístěna v jeho druhém podlaží v úrovni parteru bývalé obuvnické továrny. Navazuje přímo na vstupní prostory domu a je volně přístupná. Od vstupního portrétu architekta budovy Vladimíra Karfíka namalovaného Petrem Niklem vede expozice návštěvníky k hlavnímu exponátu - Baťovu výtahu - pojízdné kanceláři vytvořené pro Jana Antonína Baťu. Výtah, nesoucí jméno majitele podniku, byl dokončen až během 2. světové války po jeho odchodu do zahraničí a nebyl tedy J. A. Baťou užíván. Do restaurované kabiny výtahu je možné volně nahlížet a v doprovodu se i svézt na vyhlídkovou terasu v 16. etáži, neboť původní americký stroj Otis (0,65 m/s) je po renovaci stále funkční1.
Prostor expozice u oken je věnován genezi „amerického“ Zlína a učednickým i zlínským létům Vladimíra Karfíka, s ozvěnami dobového myšlení o architektuře zachycenými krátkými texty na okenních tabulích. Protější část expozice patří projektu, stavbě a obnově 21. budovy.
Expozice nabízí baťovskou otevřenost, názornost, možnost hry, funkční exponáty (Baťův výtah, omezovač rychlosti nákladního výtahu), listovací vitríny s fotografiemi, schématy a plány, model konstrukce 21. budovy a model Karfíkova rodinného domu.

Impulzem ke vzniku expozice bylo hledání vhodného místa pro deponování původní klimatizační strojovny z typického podlaží budovy2, která měla být zachována jako ukázka dobové technické vyspělosti Zlína. Do expozice byly kromě ní postupně zahrnuty i další odstraňované prvky, a to v nenápadném, samozřejmém aranžmá: kovové dlažby, funkční podlahové zásuvky, měřiče vnitřního klimatu, reproduktory, původní mobiliář. Kombinace technického lapidária budovy s expozicí věnovanou jejímu tvůrci nabízí představu architekta jako „ducha ve stroji“.

Expoziční prostor byl od počátku vybaven i pro komorní společenské akce a obsahoval proto i odpočinkové lavice sestavitelné do malého auditoria, projekční techniku a zatemnění. Atraktivita prostoru vyvolala postupně jeho intenzivní využívání pro semináře, přednášky, zasedání či společenská setkání, v roce 2005 byl proto doplněn dalším vybavením, mimo jiné i posuvnou prosklenou stěnou, umožňující oddělení expozice od vstupních prostor budovy. Členění stěny je navrženo tak, aby nenarušilo pohled na portrét architekta.

Poznámky
1/ Interiér výtahu byl restaurátorsky konzervován bez výměn či odstraňování nefunkčních či opotřebovaných prvků. Do funkčního stavu byly uvedeny původní elektrické pohony stínění oken kabiny, ovládací panely, signalizační číselníky a kompletní osvětlení kabiny, jiné části výtahu (rozvody teplé a studené vody, vahadlový spínač ve strojovně) byly zachovány a konzervovány v úplném stavu a za určitých omezení je lze upravit na provozuschopné. Zachováno bylo i původní soustrojí teplovzdušného vytápění na dně šachty a veškeré elektroinstalace, jejichž funkci převzala zařízení nová. Architektonicky pozoruhodný interiér kabiny byl podle fotografií doplněn o restaurátorsky zhotovené repliky původních křesel (s výjimkou Baťova otočného křesla, jehož přesnou podobu neznáme) a o repliku kapotáže stropní klimatizační jednotky, na své místo se vrátily dobové telefonní přístroje Siemens. Výtah byl volně doplněn mapou světa replikovanou z pracovny vily J. A. Bati, pamětní časovou osou, dobovou stolní lampou a albem pro vzkazy čestných hostů (autorské knihařské dílo). Restaurátorské práce provedli Tomáš Flimel, Vladimír Bok, Tomáš Nebeský ad.

2/ Vybrána byla strojovna z 8. etáže. Její demontáž, restaurování a instalaci provedl Tomáš Flimel.