autor objektu: Vladimír Karfík, 1935 - 1939
supervize projektu obnovy: Miroslav Masák, Karel Ksandr
autoři obnovy: Ivan Bergmann, Ladislav Pastrnek, Petr Všetečka (architekt restaurování objektu)
adresa: třída Tomáše Bati 21, Zlín
investor: Zlínský kraj
zastavěná plocha / obestavěný prostor: 2.019 m2 / 131.998 m3 (bez objektu parkoviště)
projekt: CENTROPROJEKT a.s., S-projekt plus, a.s., 2002-2004
realizace: Zlínstav, a.s. Zlín, VI/2003 - X/2004
náklady: 616,8 mil. Kč (včetně objektu parkoviště, bez vybavení interiéru)
foto: Studio Toast
Budova je součástí rastru Baťovy obuvnické továrny. Číslo 21 odkazuje k "americkému" značení budov: mrakodrap je 2. budovou továrny od východu a 1. od jihu. Stavba je sedmnáctipodlažní (včetně jednoho podzemního podlaží), ve své době byla nejvyšším civilním objektem ve střední Evropě (72 m nad terénem).
Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet standardního zlínského modulu 6,15 x 6,15 m. Přenos vysokých zatížení si vyžádal různé průměry kruhových sloupů (od 50 cm do 75 cm) podle jejich polohy v konstrukci. Aby se ztenčování sloupů ve vyšších podlažích neprojevilo na fasádě, má část sloupů oválný profil. Sloupy spojují příčné průvlaky, základy tvoří příčné pasy. Konstrukční výška podlaží je 4,5 metru.
Půdorys objektu vychází z typu výrobních skeletových jednoprostorových hal. Výtahy, schodiště, páteřní rozvody, strojovny a sociální zázemí jsou odsunuty na severní stranu v podobě tří různě pojatých "věží", charakteristických v dálkových pohledech od východu, západu i severu. Jižní křídlo (80 x 18,5 m) je pak vyhrazeno administrativním a jiným nevýrobním provozům ve formě spojitého prostoru nerozděleného příčkami. Pro možnost oddělení některých částí dispozice byl vytvořen systém lehkých přemístitelných prosklených stěn, které zachovávaly transparentnost i rastrování budovy.
Značná pozornost byla věnována úspoře času při pohybu v budově. Schodiště mají okrajové postavení a jejich funkci i polohu přebírají výtahy s odstupňovanou rychlostí. Pro největší vzdálenosti to byl rychlovýtah Gearless firmy OTIS New York s rychlostí 3,5 m/s. Další tři rychlovýtahy měly rychlost 1,75 m/s a byly vyrobeny strojírnami firmy Baťa, jeden firmou ASEA. Pro překonávání menšího počtu podlaží sloužil pater-noster, rovněž výrobek firmy Baťa. Na východní straně byla umístěna pojízdná kancelář J. A. Bati se strojem OTIS (0,65 m/s) a rychlovýtah pro hosty, na západní pak nákladní výtah (oba od firmy Baťa).
Stejně důležitou úlohu plnily další formy komunikace, pro které byla stavba vybavena: ve spodním podlaží byla telefonní ústředna Siemens a ústředny jednotného času a rozhlasu (všechny tři pro celou továrnu), v objektu fungovala potrubní pošta.
Rovná střecha - terasa byla pojata jako rozlehlé respirium.
Odlišně od typických otevřených etáží byly ředitelské kanceláře v 8. etáži řešeny jako oddělené místnosti s vestavěným nábytkem a dřevěným obložením stěn. Velkorysá koncepce 8. etáže odpovídala významu zlínského ústředí jako mozku podniku, zaměstnávajícího v r. 1938 přes 65.000 lidí v mnoha zemích.
Realizace moderní výškové budovy vyžadovala značné investice do technického vybavení, především do výtahů a vzduchotechniky. Firma Baťa vyslala během r. 1937 své techniky do několika evropských novostaveb, kde byly podobné systémy v provozu. Pro 21. budovu pak byla na základě získaných dokumentací vyráběna přímo v Baťových strojírnách většina výtahů, klimatizační systém chlazení a vytápění typu Carrier se samočinnou regulací apod. Technicky náročnější zařízení byla po podrobném vyhodnocení výhod a nevýhod zjištěných v jiných novostavbách objednána ze zahraničí (stroje Baťova výtahu a dvou rychlovýtahů), jiná zařízení musela být pro budovu vyvinuta v Baťových strojírnách a svědčí o značné vynalézavosti. Příkladem je kabina Baťova výtahu s kompletním technickým vybavením (studená i teplá voda, klimatizace, rozhlas, telefon, elektricky ovládané stínění oken) nebo pojízdný výtah na mytí oken, pohybující se po obvodu budovy na trolejové dráze tvořící hlavní "římsu" mrakodrapu.
Firma Baťa užívala novostavbu dokončenou v r. 1939 jen krátce, neboť již v r. 1945 byl celý podnik československou vládou znárodněn. I když se účel budovy nezměnil, zmizela baťovská dynamika růstu. Následujících 40 let socialistické éry a dalších téměř 10 let ekonomického tápaní po r. 1989 vyústily v likvidaci velkovýroby obuvi ve Zlíně a postupnou proměnu chátrajícího areálu bývalé Baťovy továrny v otevřenou periferii v těsné blízkosti centra města. Pro komplexní organismus, jakým je 21. budova, znamenala tato situace stagnaci na hranici uživatelnosti, především pokud jde o technickou infrastrukturu domu. Nový život budově přinesla až reforma územní veřejné správy České republiky a vznik samosprávných krajů, pro které stát pořizoval nová sídla.
Budova byla zachována ve vysokém stupni autenticity (včetně technické infrastruktury) díky tomu, že byla v poválečném období trvale využita a přitom nikdy neprošla celkovou renovací. Tomu odpovídal její stav. Většina etáží byla průběžně adaptována pro měnící se potřeby, celkové opotřebování stavby bylo značné.
Budova je sídlem krajského úřadu (2., 9.- 16. etáž) a finančního úřadu (3.- 8. etáž). Kompletně odstrojeny byly interiéry (kromě 8. etáže a Baťova výtahu) a technická infrastruktura (kromě Baťova výtahu, evakuačního výtahu a pater-nosteru). Parní rozvod vytápění byl změněn na teplovodní. Nová klimatizace je situována totožně s původní, včetně tras. Statika objektu nevyžadovala stavební zásahy. Velkoprostorové kanceláře jsou nahrazeny oddělenými místnostmi, na místě někdejší střešní zahrady, resp. pozdější nástavby vzorkovny z roku 1983, je nový zasedací sál, kavárna a terasa (obnovu terasy v plném rozsahu se nepodařilo prosadit). Na místě zbořené sousední 11. budovy bylo postaveno velkokapacitní parkoviště.
Značná energie byla věnována zachování původních architektonických a stavebně-řemeslných prvků budovy a přiměřenému zacházení s nimi, stejně jako průběžnému poznání a dokumentaci domu (laboratorně bylo vyhodnoceno kolem padesátky vzorků původních povrchů, průběžná profesionální fotodokumentace, systematicky pořizovaná během prací studiem Toast images, čítá několik set položek). Teprve tam, kde byl originál stavebně neudržitelný nebo již neexistoval, bylo využito rekonstrukcí historického stavu, a to různými formami: replikami, přesnými rekonstrukcemi a volnými rekonstrukcemi.
Adekvátně k této hierarchii byl odstupňován přístup od restaurátorského, uplatněného především v 8. etáži a Baťově výtahu, až po autorský, jehož příkladem může být jižní vstup. Pro některé prvky dříve sériově vyráběné musely být hledány nejpodobnější existující technologické linky a zahájena jejich zakázková výroba pro 21. budovu (katedrální skla, chybějící fasádní cihelné pásky, kaučukové podlahoviny pro 8. etáž).
Jiný přístup vyžadovaly prvky, na které jsou kladeny uživatelské či technické nároky nesrovnatelné s dobou jejich vzniku (okna kanceláří, stínění oken, vnitřní příčky, klimatizace). U nich byla volena systémová řešení, často atypická, vždy ale s přísně vymezeným vztahem k původnímu řešení.
Prosklení tvoří 52 % z celkové plochy obvodového pláště (8.630 m2), okna se od ostatních objektů lišila členěním pomocí železobetonových oplechovaných sloupků a převážně dvojitým provedením (jednoduché zasklení je pouze v západní věži a na hlavním schodišti). Energetická zátěž při vytápění objektu a zároveň zájem o uchování autenticity dobového řemesla i materiálů vedly při obnově budovy k rozhodnutí ponechat původní okna ve všech severních komunikačních věžích s nižšími nároky na tepelnou pohodu prostředí, dále v 8. etáži a v severní části 2. etáže, tedy ve všech prostorech, kde jsou historická okna nepostradatelná pro výraz interiérů. Těchto 142 oken bylo spolu se západní ocelovou věží repasováno, zbylých 307 oken kanceláří bylo nahrazeno novým typem navrženým speciálně pro 21. budovu na základě otisků řezů původní profilace. Nová okna jsou vyrobena z hliníku opět jako dvojitá: venkovní okenní rovina je identická s okny původními, vnitřní křídla s dvojskly jsou nová, s aktuálními parametry.
Všechna schodiště a šachta nákladního výtahu byly původně zaskleny reliéfním sklem několika dnes již nedostupných typů. Jejich obnova znamenala výrobu repliky původní technologií válcovaného skla po sejmutí otisku převládajícího katedrálního reliéfu. Jednorázovou sérii vyrobila firma Glaverbel Barevka Dubí u Teplic, válec s otiskem reliéfu byl vytvořen ve Fatře Napajedla. V úrovni 8. etáže byly do jednotlivých komunikačních věží navráceny ukázky skel původních.
Stav původních brizolitových fasád nebyl na všech místech stejný, po podrobných průzkumech byly omítky na osluněných fasádách nahrazeny novým totožným břízolitem a fasáda severní, nejméně namáhaná osluněním, prošla náročnou injektáží a konzervačním zásahem, jehož součástí bylo přiměřené uchování tovární patiny. Kvalitní cihelné pásky firmy Slavík byly šetrně očištěny a na chybějících či poškozených místech doplněny replikami.
Restaurování 8. etáže bylo spojeno s obnovou původní dispozice, která byla v minulosti několikrát nevhodně upravena. Mezi náročné restaurátorské zásahy patřila celoplošná obnova netypických matných voskovaných povrchů světlého dýhování. Doslova archeologickým způsobem byly odkryty původní podlahoviny a replikovány firmou Freudenberg v unikátní šíři sortimentu.
Zachovány byly rovněž podstatné příklady někdejších technicky ojedinělých systémů klimatizace a výtahů, které daly vzniknout expozici o historii domu a jeho architektovi umístěné ve 2. etáži. Její součástí je i Baťův výtah s původním funkčním americkým strojem OTIS. Pro obnovu výtahu byla zvolena konzervační metoda - nic nebylo vyměněno, pouze chybějící prvky byly nahrazeny přesnou kopií původního stavu (křesla, stropní jednotka klimatizace, záclony). Ty části technického vybavení, které nemohly dále plnit svou funkci, byly zastoupeny novými a ponechány na svém místě.