Basic HTML Version
Původní stav dispozice
Jan Antonín Baťa
11. 3. 1898 Uherské Hradiště
23. 8. 1965 Sao Paulo
Jan Antonín Baťa byl nevlastním mladším bratrem Tomáše Bati. Pod jeho dohledem se
vypracoval až do nejužšího vedení firmy a po Tomášově smrti v roce 1932 se stal jeho
nástupcem. Na bratrovo zakladatelské dílo spolu s týmem spolupracovníků úspěšně navázal
– výroba se dále rozšiřovala, vznikaly nové továrny a celá města v ČSR i v zahraničí. Výrazná
byla podpora kultury a výzkumu. Od roku 1933 vzniká zlínská akropole s Památníkem
Tomáše Bati a Studijními ústavy. Místo v nich našla výuka technických i uměleckých disciplín
(včetně průmyslového designu) a Zlínské salóny – periodické přehlídky výtvarného umění.
V době, kdy se celá republika ocitla vlivem světové politiky v těžké situaci okupované země,
bylo vedení nadnárodního strategického podniku stále obtížnější. Jan Antonín Baťa odjel
do zahraničí (nejprve do USA a odtud v roce 1941 do Brazílie), v řízení firmy pokračoval
zkušený ředitelský tým. Po válce byly Baťovy závody v ČSR již v r. 1945 znárodněny a převza-
ty komunistickým vedením. V roce 1947 byl Jan Antonín Baťa ve vykonstruovaném procesu
v nepřítomnosti a bez důkazů odsouzen Národním soudem za to, že údajně nepracoval
pro osvobození vlasti. Teprve po roce 1989 mohla být zveřejněna svědectví a dokumenty
prokazující účelovost a nesmyslnost tohoto obvinění.
Ve svém novém působišti – Brazílii – založil Jan Antonín Baťa několik agrárních kolonizač-
ních měst: Mariapolis, Bataguassu a Batayporu.
Dominik Čipera nastoupil u firmy jako vedoucí finanční účtárny, jeho mimořádné schopnosti
matematicky uvažujícího ekonoma z něj brzy učinily Baťova nejbližšího spolupracovníka.
Oba spojovala víra v sociální rozměr podnikání coby předpoklad vysokého výkonu. Čipera
proslul jako nanejvýš střízlivý člověk rezervovaného vystupování, plně soustředěný na svou
práci a schopný rychlého rozhodování. Smělé záměry Tomáše Bati přizpůsoboval reálným
možnostem a uváděl je do života. Po Baťově tragické smrti jej nahradil ve funkci starosty
města Zlína a setrval v ní až do konce války. V týmu Jana Antonína Bati zosobňoval svým
postavením i pravomocemi kontinuitu vedení podniku. Od roku 1936 byl předsedou nově
ustaveného Regionálního sboru zlínského. V letech 1938–1942 byl díky své pověsti skvělého
ekonoma ministrem veřejných prací. Ve všech těchto řídících funkcích se i v protektorátních
podmínkách snažil pod heslem Držet, co se držet dá pracovat ve prospěch českého národa
a podporovat projekty, z nichž Němci nemohli dlouhodobě profitovat. To vyžadovalo značnou
odvahu a diplomatický um. Zajišťoval finance pro odboj a mnoha lidem byl, podobně jako
Marie Baťová, vdova po Tomáši Baťovi, také duševní posilou. Po válce byl komunisty zbaven
všech funkcí a postaven před Národní soud, řada svědectví v jeho prospěch vedla záhy
k osvobozujícímu rozsudku. V roce 1948 emigroval i se svou rodinou do Kanady, kde v tam-
ním satelitu Batawě spolupracoval s Tomášem Baťou mladším.
Dominik Čipera
3. 8. 1893 Praha
3. 9. 1963 Trenton
František Malota
Absolvent Vysoké školy obchodní
v Praze, pracoval u firmy Baťa
dvacet let, koncem třicátých let
jako člen představenstva v jejím
nejužším vedení.
foto J. Spáčil 1941
Hynek Baťa
Ve třicátých letech řídil Baťovy
pomocné provozy s koželužnami
v Otrokovicích-Baťově, za války
byl členem nejužšího vedení
firmy ve Zlíně.
foto J. Spáčil 1941
Siegfried (Frýda) Meisel
Spoluvytvářel zahraniční obchodní síť
firmy, od roku 1938 žil v cizině,
v poválečném období řídil kanadské
ústředí firmy.
Václav Rojt
Během třicetileté práce ve firmě se vypracoval do vedoucích
pozic jako organizátor a hlavní vedoucí obuvnické výroby,
která za jeho působení vzrostla z 3.000 párů denně až na
200.000 párů, ve 30. letech řídil podnikání firmy Baťa
v jižní Asii.
foto J. Vaňhara 1936
Jaromír Hradil
Ředitel Baťovy školy práce,
která formovala mladé lidi
k samostatnosti a motivovala
je k další práci u firmy Baťa.
Tomáš Baťa jr.
Syn zakladatele firmy Tom
a Marie Baťové. Působil ve
ničních pobočkách firmy, z
světové války dosáhl důstoj
v armádě Spojenců. Po vál
půlstoletí Baťovu obuvnick
nejprve z Londýna, později
Bohuslav Ševčík
Od svých třiceti let byl ředitelem
rychle se rozvíjejících Baťových
strojíren (6.000 zaměstnanců ve
Zlíně, Otrokovicích, Třebíči
a Sezimově Ústí, sortiment tvořilo
80 druhů strojů včetně letadel).
J. A. Baťa, 1938
foto Jan Lukas 1937
Aktivity Baťových závodů překračo
a obchodu a tvořily propracovaný s
bydlení a sociální zajištění všech s
profesně různorodý řídící tým firmy
možné připomenout jen některé z
Dominik Čipera
Jan Antonín Baťa
Baťův výtah
Sekretáři
Josef Hlavnička