Basic HTML Version
Klíčovým obdobím pro krajinářské a městské souvislosti jsou však až
klasicistní úpravy obou zahrad dané suverénním autorským vstupem
architekta Antona Archeho a arcibiskupa Maxmiliána Sommerau-
Beeckha v letech 1837 až 1853.
„Arche zde vytvořil velkolepý krajinářský komplex a slohově neobyčejně
čistá a prostorově citlivě pojatá klasicistní díla stavebních souborů,
zahradních architektonických objektů i technických staveb a zařadil
soubor zahrad mezi nejlépe koncipované krajinářské parky v našich
zemích a mezi nejkvalitnější úpravy tohoto slohového názoru v Evropě.“
*
Nové analýzy provedené v rámci tvorby generelu navíc prokázaly, že
cílem Archeho úprav nebylo jen rozšíření a dotvoření dvou samostatných
a relativně od sebe vzdálených zahrad, ale zároveň jejich kompoziční
propojení v jeden krajinný celek.
Nové stavby Arche umístil do velkoryse pojatého prostorového plánu,
přičemž jejich architekturou vtipně podtrhl jejich vzájemný vztah i
rozdílný slohový rejstřík. Protějškem nově vybudovaných podélných
skleníků ortogonální Květné zahrady se tak stala segmentová stavba
skleníku v Podzámecké zahradě, podobně pak monumentální Kolonáda
Květné zahrady našla organický ekvivalent v zakřivené Maxmiliánově
(Pompejské) kolonádě v zahradě Podzámecké.
Ústředním prvkem této „symetrie“ se stal soubor staveb vzorného
hospodářství pro chov skotu – Maxmiliánův (Maxův) dvůr. Ten byl
postaven na křížení osy Dlouhého rybníka a úhlopříčné osy Květné
zahrady s dominantou Rotundy, a byl zároveň komponován svou
podélnou osou – osou symetrie - na příjezdovou cestu do Kroměříže.
Tyto vazby teprve ozřejmují monumentální kompozici tohoto dvora,
který, byť je dnes od ostatních staveb souboru vlastnicky i funkčně
oddělen, urbanisticky nepozbyl ničeho ze své platnosti v obrazu celého
města.
**
Souhrnně tak můžeme kroměřížský soubor interpretovat jako
obraz dvou nadčasových způsobů popisu univerza umělou krajinou.
Vprvním případě ortogonální a perspektivní geometrií ohraničeného
mikrokosmu (Květná zahrada), ve druhém pak postupem opačným,
tedy uspořádáváním (ovládnutím) neohraničeného makrokosmu
města a krajiny organickým rozvinutím (promítnutím) původní
kompozice. ***
Prostorový koncept obnovy zahrad
Výsledky analýzy, zejména nově popsaný rozsah klasicistního
krajinářského souboru, byly využity k pochopení urbanistických detailů
a při tvorbě konceptu obnovy obou zahrad. Umístění jednotlivých funkcí
Národního centra zahradní kultury tak lze chápat jako novou interpretaci
historických souvislostí.
Na prvním místě má být potvrzen silný duch založení obou zahrad.
Celková kompozice Květné zahrady bude rehabilitována do podoby podle
G. P. Tencally (v podobě grafických listů J. Nypoorta a G. M. Vischera)
s komunikačním schématem podle pozdějších úprav (boční vstup A.
Archeho). Zcela zaniklá část zahrady bude obnovena jako „zahrada
v zahradě“, tedy „vložením“ rekonstrukcí původních užších zahrad
Holandské a Pomerančové do plochy rozšířené na začátku 18. století.
Zbylý pás bude vizuálně oddělen a nově pojat, např. jako cvičná zahrada
vzdělávacího centra.
Podzámecká zahrada bude ponechána ve své vrstevnaté struktuře scelené
v 19. století krajinářským parkovým pojetím.
V rámci projektu má být rovněž posílen vztah, resp. funkční propojení
zahrady a zámku, v zámku samém pak zpřehlednění prostorových
vazeb interiéru, rehabilitace a nové využití několika dosud zchátralých
místností a vybudování stálé expozice zahradního umění s využitím
rozsáhlých arcibiskupských sbírek, a to ve vazbě na zámeckou obrazárnu
a knihovnu.
Vstupní prostory zahrad a linie atraktivit
Významově zesíleny jsou vstupní prostory obou zahrad ve skleníkových
partiích vytvořených Antonem Archem. V obou zahradách se mají stát
místem, kde bude návštěvníkům nabídnuta podrobná informace o
každé ze zahrad a komfortní zázemí. K tomu přistupují nově vložené
či artikulované funkce: výukové, výstavní, konferenční a společenské
prostory ve vstupním objektu a ve Studeném skleníku v Květné zahradě,
v Podzámecké zahradě pak (výhledově) rekonstrukce torza segmentového
skleníku do původního tvaru pro návštěvnické zázemí. Využití historicky
hodnotných objektů pro aktivity Národního centra zahradní kultury
bylo jednou z priorit lokalizací, nejen kvůli minimalizaci novostaveb, ale
rovněž z nutnosti záchrany těchto pozoruhodných objektů. Zároveň jsou
obě vstupní partie výchozím bodem „linie atraktivit“ každé ze zahrad,
tedy návštěvnicky vrstevnaté nabídky.
V Květné zahradě tvoří tuto linii obnovená a nově propojená východní
část zahrady, která je dnes v torzálním stavu. Severním směrem od
vstupního objektu se skleníky je tvořena již zmíněnou Holandskou a
Pomerančovou zahradou, jižním směrem pak zahradnictvím, zaniklým
Králičím kopečkem a prostorem Ptáčnice. Všechny tyto části zahrady
budou rehabilitovány, metoda bude v každém konkrétním případě
odpovídat míře poznatelnosti původního stavu (rekonstrukce zaniklých
částí zahrad podle dobových vyobrazení a archeologie, nové zahradnictví
volně interpretující historickou situaci, aluze Králičího kopečku na
základě archeologického nálezu jeho půdorysné stopy, restaurování
Ptáčnice). Funkčně bude přitom tato část zahrady zahrnovat nové aktivity
Národního centra a rovněž nabídku dětským návštěvníkům.
V logickém kontrastu k této přímce má linie atraktivit v Podzámecké
zahradě organický, vějířovitý tvar a zahrnuje bývalý skleník, Zahradníkův
dům, Rybářský pavilon a Paví dvůr. Tato linie atraktivit rozptyluje
návštěvníky do odlehlejších částí parku. Stavby a zahradní úpravy v této
první linii jsou charakteristické použitím menšího měřítka s partery
květinových záhonů a ovocných sadů.
Zahradnické zázemí zahrad
Na vstupní partie obou zahrad navazují zahradnictví, v provozní i
historické logice umístění. Právě zahradnictví, tvořená většinou
utilitárními stavbami z druhé poloviny 20. století bez architektonických
kvalit, představují dnes největší potenciál nutných změn, neboť ve své
stávající podobě nevyhovují nárokům na soudobý zahradnický provoz,
a tím méně pak zpřístupnění veřejnosti v rámci aktivit Národního
centra zahradní kultury. Nepřehlédnutelné a rozsáhlé plochy obou
zahradnictví mají v zahradách navíc podstatné prostorové, kompoziční
a estetické souvislosti a jejich podoba by měla (podobně jako v historii)
spoluvytvářet rovněž kulturu zahrad jako pracovního prostředí. Z těchto
důvodů budou oba areály zahradnictví přestavěny. V Květné zahradě
budou návštěvníci zcela v logice její dispozice zahradnictvím přímo
procházet (ukázky činností, kursy, praxe frekventantů Národního centra,
prodej produktů návštěvníkům apod.), v Podzámecké zahradě bude