Basic HTML Version
Tvorba konceptu prostorové a funkční rehabilitace areálu
Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži jako Národního centra
zahradní kultury byla zahájena v roce 2008 zpracováním tzv. generelu.
Ten zahrnoval celek zámku a obou zahrad, neboť myšlenka Národního
centra byla teprve postupně formulována a všem zúčastněným bylo
zřejmé, že nastává unikátní příležitost shrnout v jednom dokumentu
řadu paralelních problémů urbanistických, architektonických,
památkových, technických a funkčně-provozních, vyplývajících
z dlouhodobě zanedbaného a neutěšeného stavu, a alespoň některé
z nich vyřešit. Struktura generelu byla od počátku chápána jako
flexibilní, a proto se jejím základem stal vedle situačních plánů
také identifikační katalog, obsahující veškeré objekty včetně nově
navržených (stavby, zahradně-krajinářské a vegetační prvky, zpevněné
plochy, inženýrské sítě, vodohospodářská díla, drobná architektonická
a sochařská díla, mobiliář apod.), rozdělené do logických celků a skupin
(celkem 182 objektů či souborů). Součástí generelu byl rozpočet
členěný po objektech. Tímto způsobem bylo možné až do definitivního
rozhodnutí o prioritách neopouštět celistvý pohled a sestavovat různé
kombinace investičního programu závislého na mnoha faktorech, např.
na parametrech programu Integrovaného operačního programu Evropské
unie (IOP). Předběžný rozpočet ukázal, že jednorázová obnova celku je
nad ekonomické možnosti této doby (cca 1,017 mld Kč). Na schválený
generel tedy v roce 2009 navázalo zadání projektu, tvořené výběrem
priorit (asi jedné třetiny objektů z generelu), které lze realizovat v rámci
IOP. Ostatní pak může být ponecháno v delším časovém horizontu jiným
zdrojům, při zachování konceptu nebo s jeho aktualizací.
Od samého počátku prací bylo zřejmé, že úkol přesahuje jeden
specializovaný obor, a máme-li zahrady plnohodnotně rehabilitovat,
musíme se vrátit k myšlence zahradního umění jako umělecké
discipliny završující všechny ostatní, a tedy nesoucí v sobě ambice
tvorby univerzálních vztahů. Tedy k myšlence, která je dnes v našich
podmínkách při tvorbě či obnově zahrad spíše vzácná. Ostatně
příspěvkem k dlouhodobé nápravě tohoto stavu by mělo být i právě rodící
se Národní centrum zahradní kultury. Situace kroměřížského souboru
je navíc charakteristická rozložením zámku i zahrad do širší struktury
historického města (Podzámecká zahrada logicky plní i funkci městského
parku) a jejich vzájemným sepětím. Pro dislokace nových edukačních,
badatelských, návštěvnických i správních a provozních prostor bylo nutné
lépe pochopit záměry všech generací tvůrců zámku a zahrad.
Kompoziční rozbor historického vývoje
arcibiskupských zahrad v Kroměříži
Po existujících dílčích architektonicko-historických rozborech Květné
i Podzámecké zahrady byl nově hledán zejména jejich vzájemný vztah
(a vztah k zámku) a jejich zapojení do kontextu města. Zpočátku se
obě zahrady rozvíjely v uzavřených prostorách ohradních zdí. Přesto se
zajímavý kompoziční přesah zahrad objevuje již v první fázi, při založení
Květné zahrady architektem Giovanni Pietro Tencallou za biskupa Karla II.
Liechtensteina–Castelcorna v letech 1664 - 1675.
Pravidelná a na první pohled jasně čitelná a uzavřená Tencallova
kompozice Květné zahrady, jak ji známe z dobových grafických listů
(publikace s 32 vyobrazeními zahrady od G. M. Vischera a J. van den
Nypoorta vydaná roku 1691), „přesahuje“ vymezený půdorys zejména
dominantními stavbami Rotundy, respektive Kolonády, vnímatelnými
z širokého, tehdy málo zastavěného okolí zahrady. Drobným ale neméně
zajímavým prostorovým přesahem bylo také umístění vyhlídek s altány
na Jahodových kopečcích. Ty byly osazeny na pohledové ose směřující na
věž zámku (rovněž „vyhlídku“) a svou výškou umožňovaly vnímání celého
panoramatu Kroměříže. Kompozičně tak spojovaly Květnou zahradu se
zámkem.
Generel a zadání projektu Národního centra
zahradní kultury v areálu Arcibiskupského zámku
a Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži
Petr Všetečka, Robert Václavík