Basic HTML Version
EP:
U Corbusiera i u Kahna jsou texty jakoby separátními disciplínami,
které nějakým způsobem umožní chápaní toho, jak jim to brousí v
mozku, ale o samotné věci neříkají víceméně nic. Ale je naprosto logické
vidět jejich texty a stavby vedle sebe. Světlo, tvar, ticho, hudba, to je u
Kahna potvrzené tím, co vidíte u staveb.
Kahn má něco, co má každý z těch absolutně výjimečných lidí: Vypadá
- podobně jako Corbusier - jako tvůrce nového, skoro zobecnělého
pohledu na věci, ale jeho následovníci neexistují. A ani nemohou.
Sebelepší individuálně, heroicky vytvořený řád je nakonec jednotlivost.
Řád má smysl v obecnosti.
PV:
U Louise Kahna, forma vystupuje jako hluboká idea stavby a
návrh jako funkcionální korektiv této ideje.
3
...Věřím, že člověk si
něco musí uvědomit před tím, než získá podnět, v jehož rámci něco
navrhuje. Je nás velmi málo koho zajímá způsob uvažování o tom,
čím věc chce být, předtím než zkusíme návrh – řešení problému
- nějak rozvinout…Uvědomění jsou pro mě naší lepší částí než
například myšlení. Služebníkem myšlení je znalost a myšlení je
satelitem cítění. Kahn tvrdí, že teprve kombinace myšlení a cítění
vytváří uvědomění si té věci. O tomto uvědomění můžeme mluvit
jako o smyslu řádu; smyslu povahy smyslu. Když někdo mluví o řádu,
míní tím často uspořádanost, ale já jsem to tak nikdy nemínil…
4
Kahn.
EP:
Tam je jedna věc, a to je takové to zatlučení, ukotvení, pevný
bod, ale to ví každý. Od určitého uvědomění si té věci je člověk jejím
služebníkem. On vlastně jenom hledá nejpřesnější koncept, to de facto
znamená nejjednodušší formu. Ale přitom jsem přesvědčený, že jak
Kahn, tak Stirling, tak Corbusier, používají jednu z metod – kreslení -
která vytahuje nebo otvírá podvědomí. Odkrývá věci zasuté a mozek je
organizuje do souvislostí. Musí být nesmírně pružní. Myslím si, že jedna
z nejdůležitějších věcí je nedefinovat nic předčasně. Všichni, kdo se
pouštějí do těchto věcí, vědí, že nesou riziko vzpouzení se pánubohu.
PV:
Téma instituce. …Co je škola - říše prostorů, kde je dobré se
učit… Když vytváříte říši prostorů, cítíte také instituci - děláte
instituci živou - a tu nazýváte součástí města…. Urbanismus je
studiem institucí bydlení, institucí pohybu, institucí škol, institucí,
jakých je vám libo… Kolem institucí nějak musí být idea - potřeba,
která se musela ustavit…
5
Kahn
EP: Každý vidí jako ztracenou šanci, že naše doba nedefinovala sebe
sama. Například stavbou senátu. Jsme malý národ, prospělo by nám, co
umí třeba Dánové: od těch těžkých Kahnovských římských výjimečných
věcí dokázat být v nadhledu instrumentálnosti a nepadnout do
monumentality, zůstat civilní. A nevím, jestli my bychom dokázali
udělat věc s tak nádherným odstupem toho skvěle vyladěného nástroje,
že bychom nepotřebovali mít berlu významovosti nebo zařazení mezi
monumenty. Proto možná je dobře, že jsme si nepostavili senát, máme
obavy, že na to nejsme dost připravení. Myslím si, že nemáme strach z
omylů, my máme strach z ostudy.
PV:
Téma waldorfská škola. Zadával jste ji před časem jako
semestrální práci.
EP:
Určitě každého zajímal Steiner. Karel Hubáček říkal, že když dělal
teplickou filharmonii, měl na mysli Goetheanum. Ale neumím přesně
rozlišit ten moment, kdy se ze Steinerova učení o svobodě - protože
tak to člověk může nejlíp chápat - stávají ortodoxní sítě. My jsme se
pokoušeli na výzvu pana ředitele pražské waldorfské školy navrhnout
novou budovu, ale zjistili jsme, že představa většiny té komunity je
spojená s Pásztorem a potažmo s Makovczem, že jejich představou
svobody je taková pozdně secesní, respektive expresionistická výbava.
Co pak ale dnes základní pravoúhlá karteziánská síť? Tvrdili nám, že
věc nemá mít pravý úhel, protože je pak nesvobodná. To je taková ta
věčná otázka mezi tím, čemu se říká svobodný, volný, uvolněný plán a
svobodné, volné, uvolněné myšlení. Jestli náhodou ten uvolněný plán
není něco, co mi komplikuje svými nároky život. Souvisí to s významově
zatíženou architekturou. Já měl doma nádherné obrazy skvělých malířů a
otočil jsem je ke zdi. Ten atak byl nesnesitelný. Jestli - a to je zase o tom
monumentu, potažmo instrumentu - když opustím standard nebo racio,
jestli mě to osvobozuje nebo zatěžuje, to je velmi těžké říct. Jak dalece
se ta filozofie nutně, málem jako scénografická disciplína, má promítat
do té věci? A v tom smyslu to učení za jeden semestr člověk nepřečerpá,
nevyčerpá, nemá za sebou, nedokáže zahodit, vytvořit si distanc. Přijímá
informace, které ho málem zničí, protože je bere příliš vážně. Oni navíc to
nepravoúhlo vymezují negativně. To vysvětlení proč ano je vždycky slabší,
než proč ne. A mně, upřímně řečeno, když je to chápáno jako výjimečné,
tak je mi to protivné. Prostě kdyby byli jiní, ale oni chtějí být výjimeční.
Dům je důležitý jen mírou svobody, kterou dává.
PV:
Vraťme se k Steinerovi. U nás, myslím, je mu blízký František
Bílek.
EP:
Já Bílka miluju. Nevím, zda jsou si blízcí. Pražská vila něco naznačuje.
PV:
Co vám připadá, že je to ono, že je to prostě dobré?
EP:
Například: Starý Plzenec - rotunda, Vítkovice – fabrika. Jedno z
kamene a druhé z oceli. Ty stavby mají něco v principu stejného: tím
materiálem, jakkoli to zní absurdně, to není vlastně zatížené. Přímé,
jasné, duchovní. Když chce člověk říct, že charakteristikou rotundy je
velká tíha, tak to ve skutečnosti není pravda, protože ono je to skoro
neuchopitelné. Je to jenom ve službě, v tom není žádné zneužití, osobní
ambice, jméno.
PV:
Umí tohle někdo dneska tady?
EP:
Nevím.
PV:
Ono to možná není v tom, jestli umí, ale dělá to někdo?
Co třeba Josef Pleskot, ten takto nepracuje?
EP:
Pepa hodně, a myslím si, že je taky jeden z mála, který má tu
vyváženost. Věta bůh je v detailu je myslím obecně mylně interpretovaná.
Jak u Corbusiera, tak u Miese je přístup zhruba stejný: používali detail
k tomu, aby potvrdili to, co dělají, a ne víc, a ne míň. Proto mi za celých
těch deset let tady připadá nejlepší Pleskotův Metrostav v Libni. …
Nedávno jsem šel kolem ateliéru Janouškových, tam stojí v zahradě
taková na bílo natřená bouda - superkonstrukce na nohách ve tvaru „v“, a
říkal jsem si: ten Hrubý, to byl řízek, ten se s ničím nesral.
PV:
Ale tu superkonstrukci nedělal Hrubý, ale Sládeček před několika
lety. Stará je jen ta bouda pod ní.
EP:
Tak to udělal skvěle. Jako Hrubý a Šrámková.
6
PV:
…Myslím, že hudba je s architekturou příbuznější než