Basic HTML Version
Petr Všetečka:
Řekl bych, že je vám dáno jako nemnohým vytvářet
stále aktuální díla. Řekl bych, že na to má vliv to, že stavíte málo,
i to, že čas věnovaný studentům pro vás není vedlejším pracovním
poměrem. K tomu architekt Karel Hubáček v rozhovoru s Rostislavem
Šváchou říká, že si vás mimořádně cení, a také, že jste váhavý a
potřeboval byste stvrdit většími realizacemi...
1
Emil Přikryl:
Já jsem to četl, Hubáček je hodný. Myslím si, že jako vedlejší
pracovní poměr učit nejde. Je to hodně o atmosféře, člověk by měl mít
sílu udělat atmosféru, protože studenti se učí především sami od sebe.
Potřebují na to čas, prostor, svobodu. Možná, že člověk do toho vstupuje
příliš angažovaně a cítím, že mi to dělá čím dál větší problém, protože
mi dochází moje neschopnost nebo nepatřičnost. Když člověk nestaví,
záleží hodně na sebedůvěře, sebevědomí. Dostává se do pocitu čím dál
větší zodpovědnosti, která je v situaci, kdy sám projektuje, korigovaná.
Když něco dělá, má odstup, takhle si připadá čím dál tím víc zodpovědný
za věci, za které vůbec zodpovědný nemůže být. Za to, co studenti dělají,
nebo jak to dělají.
PV:
Stalo se vám někdy, že se někdo nadaný mezi studenty tak vymkl,
že jste jeho práci, nebo způsob, jak to dělá, nemohl vůbec strávit, a
přitom jste cítil respekt k tomu, jak to dělá?
EP:
Ne, nestalo. Jsem ale překvapený, že studenti, kteří k nám přicházejí
z jiných oborů AVU, mají často oproti ostatním větší odstup a skoro
větší vhled do té disciplíny. Dokonce i technické aspekty chápou daleko
přesněji, chtějí do nich vniknout, protože cítí, že jim to pomůže ve
vyjádření toho, co chtějí. Někteří z ostatních škol totiž velmi často už
nechápou například některé geometrické principy, které jim počítač
generuje, nepracují s principy, ale s vnějšími formami.
PV:
A to je u výtvarníků lepší?
EP:
Někdy mají větší představu o celkové souhře jednotlivých částí, o
melodii té věci.
PV:
…Kdybych byl studentem architektury a moji profesoři by mě
pěkně zkritizovali - zkritizovali tak, že by mi to dalo smysl věnovat
se mé práci, tedy zkritizovali dobře - pak bych byl šťastný, opravdu
šťastný, a šel bych kolem kaple a mrknul bych na ni. Nešel bych
dovnitř, pokud by to nebylo nutné, ani bych nemrknul na tělocvičnu
- mrknul bych na kapli. Takže co je ve skutečnosti kaple? Pro mě je
kaple prostor, v němž může někdo být, ale musí přitom mít přebytek
prostoru kolem, takže nemusí chodit dovnitř. To znamená, že kaple
musí mít ambit, takže nemusíte chodit dovnitř; a ambit musí mít
navenek sloupořadí, takže nemusíte chodit ani do něho; a předmět
venku je zahrada, takže nemusíte chodit ani do sloupořadí; a zahrada
má zeď, takže můžete být uvnitř ní nebo venku z ní. Podstatná věc,
jak vidíte, je ta, že kaple je osobní rituál a že to není souborný rituál,
a právě z toho dostanete formu… Kahn
.
2
EP:
To je trochu hermetismus, co nahoře, to dole. Je to odraz málem
ideálního stavu věcí, srovnaného stavu věcí, nebo uznaného a nehybného
stavu věcí, ne našeho světa bez stylu, bez řádu. Dnes architekt dovnitř
musí. Měli jsme spor s Martinem Roubíkem, když říkal, že se dům dá
popsat. Věřím tomu, že se popsat dá. Ale musíme mít pro ta slova
zvláštně vypěstovaný vztahový aparát, aby to bylo přesné. Četl jsem řadu
dobrých textů, které byly ilustrovány tím samým autorem neuvěřitelnými
blbostmi. A on za nimi viděl ta velká slova. Takže na jednu stranu slovo
má tu moc definice, a je tím základním, ale ta nevztažnost k výsledku
vše degraduje. Upřednostním toho, kdo neumí napsat nic, ale nakreslit
hodně.
PV:
O Kahnovi bychom se asi nebavili, kdyby jen psal a neudělal
dobré domy.
Obrana modernismu /II
Rozhovor Petra Všetečky s architektem Emilem Přikrylem, profesorem na
Škole architektury AVU Praha
2.část