Basic HTML Version
s bezpečností a se vším možným. Dostal by se blíž k takovým ideálním
věcem. Ono nic ideálního neexistuje, a já bych si vážil té příležitosti.
Kdybychom si sedli dohromady, tak bychom asi dali dohromady 20
příkladů takovýchto prázden. My tam budeme mít to letadlo a všichni
budou vědět, že to je Baťův památník. A bude tam zima a bude tam
mrznout a ne žádných 15º a bude to jedno.
Ladislava Horňáková:
Já souhlasím s panem architektem. Ono to souvisí s tou vitrínou.
Když to Gahura koncipoval, tak to vůbec neměl být památník. On se
tomu vyhýbal právě proto, že toho Tomáše znal, byl jeho nejbližší
spolupracovník. A věděl, že by to nesnesl. Aby to byl monument, kde
všichni pláčou. A ten obsah, který se tam posléze nashromáždil včetně
jeho křesla a těch pietních věcí, tam být neměl. On měl tu původní
představu oslavy zakladatelů. Oslavy lidí, kteří se o ten rozvoj zasloužili.
On mluvil v množném čísle a ne o tom, že to bude památník T. Bati, ale
památník budovatelům Zlína – tehdejšího. To vše ostatní se tam potom
živelně naskládalo. Ta expozice mohla opravdu vypadat úplně jinak a
opravdu tam mohlo být jenom to letadlo.
Karel Ksandr:
Já bych tam viděl max 3 exponáty. Vedle toho letadla, které jsem
doporučoval, bych tam viděl Tatru 77 jako první aerodynamický vůz a
židli Thonet a nic víc by tam opravdu nemuselo být.
Emil Přikryl:
Ne, už je z toho cirkus. Možná naopak, My pořád chceme funkci a vždy
bylo spousta věcí, které byly bez funkce. V té Plečnikově síni, když
zemřel Masaryk, tak tam byl Masaryk.
Ivan Bergmann:
Já bych chtěl poděkovat panu profesoru Přikrylovi za jeho připomínky a
myšlenky, protože mluví za mě. Já bych to tak dokonale a komplikovaně
neřekl. Když jsem sem šel, tak jsem měl jisté dilema. Co u tohoto domu
je přednější. Zda stanovit účel a přizpůsobit architektonické řešení, ten
obal, anebo obráceně. Ode dneška ve mně zůstane jednoznačně dojem,
že v tomto případě by měl být prvotní ten vlastní plášť, budova, vitrína,
vlastní architektura a teprve posléze zkoušet, co tato neklimatizovaná,
pustá skleněná krabice unese. To budu všemi silami podporovat a budu
pevným zastáncem tohoto přístupu. Děkuji.
p. Bláha:
Jsem absolventem posledního ročníku Baťovy školy práce. Asi se
budete divit, proč jsem mezi vás architekty přišel. Bylo to na přání pana
inženýra Veleva, který chtěl, abychom z našeho klubu sem taky někoho
poslali. Nikdy jsem v projekci nepracoval, ale stavěl jsem 33 let na
stavbách, které jste vy architekti navrhli. Náš jednoznačný názor je, že
by památník měl sloužit tomu, k čemu byl určen. Kdyby ve dvaatřicátém
roce nedošlo k neštěstí a smrti T. Bati, tak památník vůbec nestál. Tam
nemusí být nějaká tragická vzpomínka, tam se může ukázat všechno, co
do dvaatřicátého roku Baťa a poté jeho následovníci vybudovali. No a
když už budeme mít ten památník, tak zas bude ve Zlíně jedno místo,
kam budou moci směřovat kroky návštěvníků.
Dagmar Nová:
Pro mě tato stavba ani není vitrínou pro další vitríny, ale já jsem to
pochopila tak, že Gahura udělal vitrínu jako okno do duše a do osobnosti
Tomáše Bati. Je to sochařské dílo. On mohl udělat památník formou
obrovské sochy. Ale on to udělal jinak, formou proskleného hranolu.
dělaly nejenom technologické, ale jakékoliv hlubší zásahy než by to
uneslo. Nerad bych zapomněl na to, co říkala paní architektka Nová, když
konferenci uváděla, totiž že to člověk může chápat jako velkou vitrínu.
To je možná takový optimistický pohled na to, jak by mohl vypadat
takový nový monument v optimistické éře. Mě zajímá, jestli takto
chápaná vitrína znamená, že do ní budu dávat další vitríny a šatny atd.,
protože tím se setře celý ten moment té věci. Já jsem se ptal po funkci
kvůli tomu, jestli to nakonec neskončí u klasického muzea. Což z těch
úprav, které jsou tam navrhované, mám pocit, že tak skončit může.
Ale kdybychom si řekli, že to máme postavené a hledáme do toho
náplň, tak proti tomu tady asi nebudeme nic mít. Mě šlo o to, jestli
nepředpokládáme příliš mnoho a nenutíme to do toho, aby se to stalo
takovým klasickým zastydlým vrakovištěm věcí.
Eva Jiřičná:
Já musím jenom komentovat, co tady řekl Emil Přikryl o vitríně, v níž
jsou další vitríny. To mě vedlo k úvaze, zda má smysl vytvořit nějakou
permanentní výstavu o Baťovi – to bude zajímat za krátkou dobu jenom
pár cizinců, kteří sem přijedou. Každý takovýto objekt přežije, pokud se
zaměří na přítomnost a budoucnost. Baťa byl iniciátor a podporoval
všechny, kteří měli něco v hlavě. Stejně tak i ten objekt by se mohl
soustředit na to, co se ve Zlíně a vůbec v České republice vymyslelo a
co je zajímavé. A ten objekt by pak byl takovou permanentní výlohou,
vitrínou. Když se mluvilo o Baťovi a o tom, jestli by byl rád nebo ne,
že má monument, musím vzpomenout mého otce. Vzpomínal na svoje
první interview s Baťou, kdy přišel do jeho kanceláře, a tam na něho
dlouho čekal, protože Baťa se neustále někde pohyboval. Nakonec mu
Baťa otevřel dveře a řekl: A kdo jste Vy? A otec říká: Já jsem architekt
Jiřičný. A Baťa mu potřásl rukou a říká: Já jsem švec Baťa. A od té doby
můj otec nikdy v životě nepoužil svého titulu.
Pavel Velev:
Baťa vždy uznával lidi s rozumem a výhledem do budoucna. A když si
představíte, jak se tady ve Zlíně rmoutili smrtí Thomase Alvy Edisona,
to bylo neskutečné a ukazovalo to, co Baťa ctil. Myslím si, že by tady
mohlo být jedinečné místo v tomto duchu, je to zajímavý návrh. Já bych
ho úplně nezatracoval: ukázat co české mozky vymyslely. Máme takové
místo někde v republice?
Svatopluk Sládeček ml.:
Nejsem si jistý, že by tou přehlídkou úspěchů měl být zrovna tento
památník, aby to nevypadalo jak veletržní stánek pro pamětníky.
Zajímalo by mě, jestli si dovedete představit, že by to vyřešil umělec
nějakým projektem. Že by ta budova byla tak, jak byla, a uvnitř by byla
náplň, která by vzešla z umělecké soutěže.
Emil Přikryl:
Já možná rozumím tomu, co pan architekt Sládeček říkal. Tady se říkalo,
že Plečnik byl takový Gahurův učitel. Plečnik udělal na Hradě sloupovou
síň. Ta de facto dneska neexistuje. Plečnikova síň neměla ani dveře.
Vlastně to byl krytý veřejný prostor. A já pořád z toho Památníku mám
pocit, že tam toho moc nemusí být. Že se má spíš vyzkoušet, co tam
bude. Že se tam dá kdykoli jít a možná tam lidi mohou křičet své názory
na to, jak má vypadat Zlín. Já nevím. Ale v podstatě to letadlo a ty
velké plochy tomu dávají celý ten smysl. Zabraňme tomu, aby se z toho
stala sbírka veteše. K tomu si myslím, že směřoval Plečnik na Hradě,
a to zmizelo. Tam nebylo prostě nic. V tom je kus pravdy, to letadlo je
skvělá věc – a stálo by to nejméně. Ten dům sám sobě jest příkladem
a památníkem. Možná, že takový dům by měl daleko menší problémy