Basic HTML Version
p r o s t o r z l í n 1 / 2 0 0 8
4 8
výsledná forma domu je ale od Gahurovy zcela odlišná.
Karfíkův projekt byl stavebnímu úřadu předložen v dub-
nu roku 1941, dům byl kolaudován v květnu roku 1943.
Svažitý terén umožnil otevření suterénu na západ do
zahrady, zahradní průčelí je tedy třípodlažní, vstupní vý-
chodní průčelí má dvě nadzemní podlaží. Vila je složena
ze dvou základních hmot: větší jižní, tvořené bytem man-
želů Malotových, a menší severní, s garážemi, bytem šoféra
a pokoji personálu. Obě hmoty jsou zakončeny sedlovou
střechou s valbami. Symetrické fasády – s jednou až dvěma
osami symetrie – jsou ozvláštněny několika prvky vystu-
pujícími z jednoduchého základního objemu stavby. V za-
hradním průčelí je to půlkruhový prosklený rizalit jídelny
(v přízemí) a rekreace (v suterénu), na jižním průčelí pak
zastřešení terasy. Oba prvky tvoří v patře balkony. Křídlo
pro personál je doplněno dvojicí precizně komponovaných
vikýřů. Dispozice byla pohodlně uspořádána pro bezdětný
manželský pár s vysokými nároky na společenské využití
domu. Najdeme v ní budoár či převlékárnu v ložnicovém
patře nebo suterénní tančírnu s malým barem.
O stavebnících domu, ing. Františku Malotovi a jeho
ženě Julii, je v bohaté baťovské literatuře a archivních
fondech překvapivě málo informací. Malota byl členem
správní rady Baťova koncernu a byl i jedním z dočasných
akcionářů firmy v době nepřítomnosti J. A. Bati během 2.
světové války. To jej nepochybně řadilo k nejužšímu vedení
podniku. Jeho kancelář najdeme v osmé etáži 21. budovy.
Spolu s Dominikem Čiperou a Hynkem Baťou byl po válce
ještě před jmenováním národní správy podniku zatčen. Nej-
ucelenější informaci o něm podává Jaroslav Pospíšil:
Dal-
ším z ředitelů Baťova koncernu, který se dostal do nemilosti
komunistů a zvláště po únoru 1948 pocítil břímě represí, byl
ing. František Malota (1900), rodák z Hulína. Dětství strá-
vil v dělnickém prostředí, po absolvování reálného gymnázia
v Olomouci a Vysoké školy obchodní v Praze nastoupil v roce
1924 do zaměstnání u f irmy Baťa ve Zlíně. Zde se od píky
vypracoval postupně na vedoucího veškerého nákupu včetně
importu z celého světa. V letech 1934 až 1936 budoval ve Fran-
cii továrnu na výrobu obuvi a prodej ve vlastních prodejnách,
totéž pomáhal uvádět do života v Anglii v období let 1937 až
1938. Po návratu byl povolán do vedení Baťových závodů.
V březnu 1946 ho národní správa pro „asociálnost“ ze zlínské-
ho obuvnického koncernu propustila. V únoru 1948 byl přijat
do národního podniku Československé závody sklářské Praha
– generální ředitelství jako vedoucí organizačního oddělení.
Dne 19. června 1951 byl zatčen a teprve 19. února 1954 od-
souzen v nezákonném procesu na šest let vězení nepodmíněně
a ke konf iskaci majetku. Z vazby byl propuštěn 26. července
1957, rozsudek nad ním byl pak zrušen a v roce 1968 mu
byla povolena obnova soudního řízení. Po propuštění z vězení
pracoval v národním podniku Vítkovické stavby jako plánovač
staveb. Ještě v roce 1958 při politických prověrkách nebyl pro
svoji minulost prověřen a v důsledku toho musel tento takřka
šedesátiletý odborník začít pracovat manuálně v chemickém
závodě v Hrušově, kde zůstal až do odchodu do starobního
důchodu v lednu 1961. Nehoda v chemické továrně mu zni-
čila oko. Se svou paní pak bydleli na Školní ulici ve Zlíně.
(
Jaroslav Pospíšil: Hyeny v akci, vyd. Lípa Vizovice, 2003,
s. 251)
Konfiskace ideální poloviny domu včetně vestavěného
nábytku (tedy poloviny příslušející Františku Malotovi)
proběhla podle archivních pramenů ale již v listopadu 1950
a od roku 1951 slouží vila dětskému domovu. V roce 1959
přechází podle aktuálního vládního nařízení č. 15/1959 Sb.
týkajícího se věcí užívaných socialistickými organizacemi
do vlastnictví státu i druhá ideální polovina domu, vlastně-
ná i po konfiskaci Julií Malotovou, a to rozhodnutím měst-
ského národního výboru v Gottwaldově, které je v odůvod-
nění podepřeno ještě občanským zákonem 141/1950 Sb.:
neboť druhou ideální polovinu shora uvedených nemovitostí
vlastní čs. stát, tedy socialistický spoluvlastník, a jeho hlas
o nakládání a hospodaření s nemovitostí je v daném přípa-
dě podle zákona rozhodující. Podle provedeného úředního
ocenění přesahuje cena ideální poloviny nemovitosti cenu Kč
50.000,-, a jsou proto dány podmínky pro rozhodnutí podle
vyhlášky č. 88 Ú. l. 1959. Kromě toho je zjištěno, že nemovi-
tost dosavadní uživatel, t. j. odbor pro školství a kulturu rady
Měst. NV Gottwaldov, k plnění svých úkolů nezbytně potře-
buje.
Nedobrovolný transfer majetku uzavírá v roce 1960
nucené odkoupení několika kusů volného vybavení vč. křiš-
ťálového lustru v hlavní hale čs. státem od Julie Malotové.
Konkrétní vzpomínku, lépe charakterizující profil stavební-
ka vily, uvádí Ivan Brož:
„Ing. F. Malota, ředitel bývalé f irmy Baťa ve Zlíně, navázal
přímé spojení a spolupráci s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana
Žižky začátkem prosince 1944, po předchozí spolupráci s vý-
sadkáři a partyzánskými oddíly prostřednictvím dalších spo-
lupracovníků. Poskytovaná podpora bývalé f irmy Baťa Ing. F.
Malotou byla velkorysá, ať peněžitá (několik mil. korun), či ma-
teriální, a zabezpečovala ve všech směrech poslání všech oddí-
lů brigády v Hostýnských a Vizovických horách. U Ing. Maloty
to bylo pokračování účinného odporu započatého po okupa-
ci r. 1939, zasahujícího do Slovenského národního povstání
a končícího na Valašsku a ve Zlíně. Důvěrná znalost postoje
Ing. F. Maloty a jeho důvěra k nám spojila naše síly v jednu.
Účast Ing. Maloty v odboji byla vysoká a potvrzení jeho čin-
nosti, neobyčejně rozsáhlé, je posledním uznáním jeho odvahy
a zásluh.“ Partyzánský velitel F. Foukal, 1969 (citováno podle:
Ivan Brož – Chlapi od Baťů, vyd. Epocha 2002, s. 130)
…Významnou pomoc poskytlo vedení zlínské f irmy Slovenské-
mu národnímu povstání. Když kapitán Josef Trojan požádal
Vila F. a J. Malotových – západní průčelí, návrh F. L. Gahury, 1938, Muzeum
města Brna
Vila F. a J. Malotových – západní průčelí – stav před obnovou, Formica 2006