p r o s t o r z l í n 1 / 2 0 0 8
4 9
o f inanční a materiální pomoc prostřednictvím Josefa Němčí-
ka, ředitelé Čipera a Malota zabezpečili pomoc ve výši přes
3 milióny korun, z toho téměř 1,5 miliónu korun pro rodiny
partyzánů. Pro partyzány bylo rovněž odesláno 20 000 bot do
Německej Lupče a Tisovců. V den vypuknutí SNP byl rovněž
poslán do Bánské Bystrice vlak s obuví, kůží, textilem a potra-
vinami na účet Baťů. (citováno podle stejného zdroje)
Obnova vily
Obnově vily předcházelo 15 let intenzivních jednání
o jejím dalším osudu vedených mezi tehdejší ředitelkou
domova paní Marcelou Mikšovičovou a spoluvlastníky ob-
jektu – městem Zlínem a neteří paní Julie Malotové, které
byla v roce 1991 v restituci vydána ideální polovina domu.
Jednání dospěla do závěrečné fáze až v době, kdy se dětský
domov stal zařízením Zlínského kraje, a v roce 2006 byla
díky jasnému postoji představitelů města i kraje polovina
domu od restituentky odkoupena pro zachování dětského
domova. Teprve jednoznačné vlastnictví celého objektu
Zlínským krajem umožnilo zahájit přípravu celkové obnovy
domu a dovést přitom do konce i návrh na zápis domu mezi
nemovité kulturní památky (prohlášena 2007), započatý
o několik let dříve. Projektová příprava (2006–2007) pro-
běhla ve spolupráci ředitelky dětského domova paní Heleny
Stráské s firmami Formica, s. r. o. (architektonické řešení
a stavební projekt) a Transat architekti (supervize projek-
tu, dispoziční řešení, obnova historických prvků, autorský
dohled). Realizaci obnovy provedla otrokovická společnost
SMO, a. s. za celkovou cenu 13,2 mil Kč. Domu věnovala
nadstandardní péči.
Protože byl akcent na zachování prostorových, archi-
tektonických a řemeslných kvalit domu sdílen většinou ze
zúčastněných a rovněž investorem, byl hledán takový dispo-
ziční princip, který by je maximálně respektoval, a přitom
příliš nesnižoval využitelnost objektu pro dětský domov.
Výsledkem je zachování Karfíkovy dispozice, odstranění
nevhodných minulých zásahů (např. obezdění jižní terasy)
a provedení dvou změn: půdní vestavby a souvisejícího roz-
šíření schodiště na půdu a změna garáže na obytnou plochu
(parkování a sklad byly přemístěny do nového dřevěného
objektu před domem). Principem fungování domu je jeho
nenásilné rozdělení na dva byty, každý pro rodinu s osmi
dětmi od tří do osmnácti let (v souladu s novou legislati-
vou pro daný typ zařízení, zákonem č. 109/2002 Sb.), a to
v domě, jehož dispozice byla koncipována v přízemí jako
reprezentativní, v patře pak jako privátní, převážně ložnico-
vá. Řešení tohoto rozporu původní a nové funkce spočíva-
lo ve vertikálním uspořádání bytu jedné rodiny v původně
servisním křídle kolem obslužného schodiště pokračujícího
do nové půdní vestavby. K tomuto bytu byla přiřazena jed-
na z bývalých ložnic patra domu. Součástí tohoto řešení je
i prodloužení schodiště do úrovně zahrady, její přímé zpří-
stupnění a nová okna v bývalých garážích. Byt druhé rodiny
je pak situován v obou historických podlažích uspořáda-
ných kolem hlavní haly. V tomto bytě je soustředěna větši-
na restaurovaných původních interiérů. Pracovna ředitelky
je v bývalé knihovně s kompletně zachovaným vestavěným
nábytkem, pracovna vychovatelek v bývalé jídelně. Jídelní
stůl je nyní součástí sousedního obývacího pokoje, k jeho
osvětlení bylo nově proraženo okno v hlavní fasádě, v mís-
tě, kde počítal architekt Karfík se sochařskou výzdobou
nebo oknem
1/
. Vstupy do domu jsou rozděleny na hlavní
(pro návštěvy) a dva oddělené postranní vstupy pro obě
rodiny na protilehlých stranách domu. Uvnitř dělí oba byty
pouze jedny dveře na ochozu haly. Kvalitní suterén slouží
jako technické, provozní a skladové zázemí domu a tělo-
cvična (v bývalé tančírně). Jeho dispozice byla provozně
scelena kolem středové chodby v duchu Karfíkova řešení.
Při obnově byl proveden průzkum původní úpravy po-
vrchů, na jehož základě byla v řadě případů obnovena ba-
revnost nátěrů i struktura omítek
2/
. Zachovány a opraveny
byly všechny původní okenní i dveřní výplně včetně kování,
skel a původních venkovních rolet, dále vnitřní i venkov-
ní omítky, vlysové a teracové podlahy, tělesa ústředního
topení, restaurován byl vestavěný nábytek a další vnitřní
dřevěné prvky, podobně jako články z mramoru a umělé-
ho kamene
3/
. Stavební zásahy (zejména kompletní výměna
inženýrských sítí) se musely historickým prvkům vyhnout.
Nové architektonické zásahy byly vedeny snahou o syntézu
s původním řešením, nejsou zdůrazněny, při bližším pohle-
du a srovnání jsou ale poznatelné, většinou ke své škodě
(detaily nových oken, architektura přístřešku pro auto a bi-
cykly, půdní vestavba). Řemeslná či projekční nouze tak
přináší alespoň ctnost metodickou – odlišitelnost nového
od starého. Vnitřní zařízení se historickým formám záměr-
ně nepřizpůsobuje.
Zvolený způsob pietní obnovy domu a jeho původních
prvků chápu jako normální chování ke staré, poctivě uděla-
né a krásné věci, které by mělo být v podobných případech
samozřejmostí (to, že jí obecně není, je jiná věc). Domní-
vám se ale, při vší úctě ke zúčastněným, že tento dobrý
základ byl u vily Malotových zúročen novou kvalitou méně,
než být mohl.
Poznámky:
1. Doloženy jsou obě var ianty, existující těleso ústředního to-
pení nicméně předurčilo zmenšený formát nového okna.
2. Průzkum provedla Zoja Matulíková a manželé Bayerovi.
Kompletně byl do původního stavu uveden exter iér (s vý-
jimkou okenních výplní bývalé garáže a jižní terasy, nyní
předsíně), a to v převážně autentickém mater iálu, včetně
vápenocementových výrazně rýhovaných omítek pokrytých
vápenným světle okrovým nátěrem. Některé zjištěné povr-
chové úpravy inter iéru, především v hlavní hale, byly bohu-
žel běžnou technikou neopakovatelné (nálezy zbytků reliéf-
ní papírové tapety na stěnách a utažené leštěné omítky na
stropě). Autentické vrstvy tedy zůstaly pod těmi mladšími.
3. Restaurátorské práce provedla Pavla Hradilová (mramo-
rová obložení v inter iéru a architektonické fasádní prvky
z umělého kamene) a f irma Telamon, s. r. o. (vybrané truh-
lářské prvky a vestavěný nábytek, s výsledkem vynikajícím
nad ostatní řemesla).
Vila F. a J. Malotových – západní průčelí – stav po obnově, foto Toast pro
Transat 2007