Obnova měšťanského domu v Chotěboři

Dům zakončuje východní, nejzachovalejší frontu náměstí TGM v Chotěboři. Náměstí je vyvýšeno nad severní část města, nejdramatičtější terénní konfigurace je přitom právě v jeho severovýchodním koutě. Podkroví řadového domu zde díky tomu získává kvality domu koncového – výhled na tři světové strany představuje panorama Železných hor a zámecký park (sever), horizont s kaplí svaté Anny zčásti zakrytý paneláky (východ) a náměstí (západ). Složitý stavební vývoj domu prozrazuje vedení hlavního schodiště skrze střední nosnou zeď. Za svou současnou podobu vděčí dům klasicistní přestavbě, kdy byla mimo jiné zřejmě zdvojena okna a střecha otočena okapem k náměstí. K nejmladším částem domu patří fasáda ve střídmě neoklasicistní úpravě z dvacátých let dvacátého století.
Majitelé, čtyřčlenná rodina s dospívajícími dětmi, kde oba partneři pracují jako zubní lékaři, požadovali soustředění nebytové části (ordinace a laboratoře s příslušným zázemím) do spodních podlaží, bydlení do horních.

Po pročištění dispozic od utilitárních vestaveb se základní struktura domu ukázala být velmi vitálním organizmem pro nové funkce. Hlavním zásahem bylo prosvětlení komunikačního jádra střešním světlíkem (vertikála) a kaskádové propojení obytného patra s novým dvorním podkrovím (horizontála). Obojí se potkává v prostoru zimní zahrady, otevřené světlíkem jižnímu slunci. Z hlediska interiéru bytu jde o prostor „rubový“ – přilehlá „pavlač“ je navržena jako pasivní solární prvek s akumulační betonovou podlahou, černou dlažbou a otevíratelnými okny, díky kterým lze v přechodných obdobích roku tepelné zisky akumulovat (otevřenou pavlačí) a využít pro bytovou část (zavřením pavlače když slunce nesvítí). V létě, při zastíněném světlíku, může otevřená pavlač sloužit k ochlazování bytu stoupajícím vzduchem ze spodních podlaží.

Obnova byla navržena tak, aby domem zaznívala klasicistní harmonie, a to jako dobově autentická i aktualizovaná modernita. Prakticky to znamenalo řemeslné provedení téměř všech prvků a kombinaci mnoha typů konstrukcí: statického zajištění rozlomeného domu, sanace vlhkosti, odvětrání podlah a přizdívek, vkládání nových, převážně dřevěných nosných konstrukcí, protézování a zesílení historického krovu s novými kolíkovanými spoji, repase historických částí oken a dveří, vložení atypických truhlářských výrobků atd. Další specifické technické požadavky pak kladl provoz ordinace a laboratoře.
U dvojitých oken uliční části byla zachována a repasována pouze okna vnitřní v obytném patře, dobově souznící s klasicistní přestavbou. Někdejší lícová venkovní okna vzala za své pravděpodobně se změnou fasády ve dvacátých letech. Nová venkovní okna jsou přiblížena líci fasády a evokují tak někdejší okna ven otvíravá (a to i profilací rámů). Otevírají se přitom dovnitř, do okenního meziprostoru, vzhledem k dithermálnímu zasklení jsou nečleněná. Měřítko domu tedy udávají historická okna vnitřní, z exteriéru viditelná.