Střešní nástavba Základní školy v Bošovicích

Zadáním byla střešní nástavba školní budovy, rozšiřující výukové prostory o 2 učebny a 1 kabinet. Učebny přitom měly dovolovat flexibilní uspořádání i osvětlení (pro výuku výtvarné výchovy, informatiky apod.). Zadání předcházela studie vybavenosti obce, ověřující mimo jiné možnost umístit do školní budovy spolu se základní školou také školu mateřskou (ve dvorní přístavbě).
Škola je nejvyšším domem v údolní zástavbě obce, z jejíž struktury se vyděluje ještě kostel a tvrz na protilehlých svazích. Budova školy pochází z roku 1889, v sedmdesátých letech dvacátého století prošla radikální přestavbou, při níž byla odstraněna sedlová střecha, přistavěn dvorní trakt, přeformátována okna, fasády pokryty brizolitem a vstup cihelnými pásky.

Zvolený koncept ateliérových učeben se odvíjí od představy intimního a bezpečného „patia“: střed učebny je otevřený k nebi, obvod má nízký horizont, jen několika okny otevřený do krajiny, kterou tak lze pozorovat i při sezení v lavicích. Nový krov je proveden pouze nad tou částí budovy, kde byl dříve, stavbě je tak navrácena jasná orientace pomocí štítů, podobná protějšímu kostelu. Nad přístavbou ze sedmdesátých let je ponechána rovná střecha, změněná v terasu – letní učebnu pod širým nebem. Terasa je umístěna nad svažitým školním sadem, ve výšce korun stromů.
Dřevěný krov má prostou hambálkovou vazbu, krokve jsou kotveny do ponechaných stropních trámů táhly, které předurčily profil interiéru. Zdrojem denního světla jsou atypické hřebenové světlíky s bezpečnostním dithermálním zasklením. Asymetrické spádování světlíků zohledňuje orientaci ke světovým stranám (s možností doplnit vnější stínění na strmé straně). Vnitřní světelnou pohodu zajišťují vodorovné plachty z nehořlavého polyesteru, posuvné po nerezových lanech.
Horizontální charakter fasád (oken), vynucený při předchozích přestavbách nároky na přirozené osvětlení učeben, je ponechán a rozvinut i v oknech nových štítů a vikýřů.