Basic HTML Version
Kdyby byla výstava uspořádána dříve a Hanzelkova vila byla považována
za mimořádné architektonické dílo, bylo by pod dohledem památkářů
a veřejnosti obtížné umístit v jejích prostorách provoz, který tam
evidentně nepatří. V demokratické společnosti by příslušné orgány
velmi zvažovaly dlouhodobější důsledky svého rozhodnutí pro
významnou stavbu. Město by se patrně rovněž daleko intenzivněji
zajímalo o osudy Liškovy vily.
Kdyby reprezentace města Zlína a rozhodující část veřejnosti, nikoli jen
proklamativně, ale skutečně docenila právě význam architektury pro
domácí a mezinárodní kredit města, nemohlo by být město v situaci,
kdy neexistuje rozsáhlá, trvalá, městem založená a městem spravovaná
stálá expozice zlínského funkcionalismu.
Organickým doplněním výstavy architektury třicátých let by
samozřejmě byla expozice 3 vily architekta Zdeňka Plesníka.
psáno pro časopis Prostor Zlín, nepublikováno
přetrvává někdy oprávněná nedůvěra k současné tvorbě.
Hanzelkova vila má i ve zlínském kontextu unikátní dispozici. Prošla
rekonstrukcí, která byla označena za nešťastnou. Kritika směřuje na
projektanty a málo se zabývá skutečnými příčinami, které spočívají
v jejím neadekvátním využití. Do dvoupodlažního objektu v prudkém
svahu vždy určeného pro prestižní bydlení byl umístěn rehabilitační
ústav pro postižené děti a umístění státní instituce zajistilo vile
solidní stavební údržbu. Nesmyslné umístění provozu, jehož potřebám
přirozeně odpovídá přízemní stavba na rovině, však způsobilo řadu
dílčích adaptací, vestaveb a přístaveb. Takovým zásahům stavba určená
pro bydlení prostě nemůže vzdorovat, i kdyby se architekti rozkrájeli.
Opět je zde ono - kdyby. Řekněme, že tato vila představuje pojem
a je nějakým způsobem památkově chráněná. Existuje způsob, jak
zabránit tomu, aby byla ohrožena neadekvátním využitím? Mají orgány
památkové péče nástroje, jak zabránit potenciálnímu ohrožení památky,
pokud by byly ovšem o zásadní změně funkce vůbec informovány?
Památkáři účinné nástroje nikdy neměli, nemají a nikdo by je patrně
ani neinformoval.
Liškova vila se rozpadá. Dlouho byla opuštěná. Dnes má a nemá
vlastníka, který snad připravuje rekonstrukci, jejíž náklady určitě
přesáhnou náklady stejně veliké novostavby. Chátrajícímu domu je
dnes již patrně zcela lhostejné, jestli již byl nebo ještě nebyl zařazen
mezi špičková architektonická díla let padesátých. Zájem a pravomoci
památkové péče jsou mu lhostejné.
Dům bez zodpovědného majitele a každodenního obyvatele, který tu
a tam natře rýnu, všimne si praskliny nebo zatékání, ztrácí poslání
a ztrácí smysl. Dům není kapitál, není to směnka ani šeková knížka
ani briliant, který se dá uložit do bankovního trezoru. Dům je živý
organismus. Pokud ztratí smysl života, smutně umírá.
Kdyby ano a kdyby ne
Je nutné smeknout před kolegou architektem Petrem Všetečkou pro
jeho skvělou myšlenku připravit výstavu tří zlínských vil. Domnívám
se navíc, že autor výstavy svým obětavým úsilím koná to, co má
památková péče v popisu práce. Popularizovat a předkládat veřejnosti
špičkovou architektonickou tvorbu a to nejen tu historií prověřenou,
ale především tu, která je prakticky téměř současná a potřebný respekt
si teprve vytváří. Výstava není jen poctou architektu Plesníkovi, a on mi
snad promine, pokud se jeho jméno z obecnější úvahy jaksi vytratilo.
Výstava je také názorným dokumentem, jak to vypadá, když všechno
funguje, ale také bohužel, příkladem stavu, kdy to funguje špatně nebo
nefunguje vůbec. Ale závěrem k těm kdyby.
Kdyby nedošlo k souznění mezi architektem a jeho nadmíru
kultivovaným klientem Ing. Zikmundem, nevzniklo by překvapivě
svěží dílo stavby, nedochovala by se však ani dokumentace svědčící
o bolestivém a zároveň radostném hledání architekta. Patrně by ani
nevznikla tato výstava.
Kdyby měla architektura třicátých let v létech padesátých stejně
vysoký kredit, jako začíná mít dnes, byla by tak radikální přestavba
prvorepublikové vily velmi obtížná, ne-li nemožná. V každém případě
by byl architekt svázán mnoha omezeními a nucen ke kompromisům
pod diktátem památkářů. Špičková architektura by možná nevznikla a
možná ani tato výstava.