Basic HTML Version
byl ve svých záhybech, lomech a vlnách směsí hmoty, jež jest uvnitř, a
prostoru, který je zevně“2.
Autoři domu vytvořili silný ideový koncept, z něhož vychází formální
provedení stavby. Ideový náboj, kolem kterého je dům poskládán,
vtahuje jednotlivé formální prvky do nových, někdy i nezamýšlených
vztahů a souvislostí. Je vhodné také pochvalně kvitovat přesahy domu,
v nichž mají autoři na zřeteli vytváření obydlené krajiny, respektování
jejích os a ustanovování nových ohnisek. Smutnou zprávou vyplývající
z této recenze, je konstatování, že podobný přístup architekta, který se
v ideální rovině střetl s osvíceností a angažovaností stavebníka, zůstane
skromným podbarvením obecného trendu výstavby, kdy průvodcem ke
splnění životních snů jsou pro valnou většinu zájemců o individuální
bydlení i nadále barevné katalogy rodinných domků. Přáním je, aby
se osamění „zvláštního domu“ v Lipůvce stalo výzvou nejen pro tuto
lokalitu.
1 Peter Handke: Zvláštní žena. ASA, Jesenice u Prahy 2000, s. 10
2 Pavel Janák: O nábytku a jiném. Umělecký měsíčník. 1912-1913, s.
21-24
publikováno v časopise ERA 1/2002
prostoru, které vychází z psychologických předpokladů o provozu
domu. Nelze na tomto místě také nepřipomenout zajímavě řešený dům
s ordinací MUDr. Karla Martínka v Opavě - Kateřinkách, který byl v roce
1935 realizován Lubomírem a Čestmírem Šlapetovými na podobně
rozbíhavém půdoryse (oba sourozenci prošli školením Hanse Scharouna
a Adolfa Radinga ve Vratislavi). Není ale mým záměrem připsat filiaci
domu v Lipůvce k uvedeným autorům nebo jej včlenit do širokého
proudu organické architektury, jako spíše naznačit možnosti a šíři
uvažování o něm.
Rozevření domu ke světlu je jedním z jeho základních motivů a
odráží se i na prostorové gradaci interiéru. Nálevkovitý tvar ložnice
v patře, zkosení ostění a samotná velikost okna způsobují příchozímu
při vstupu do místnosti přímo světelný šok. Nezvyklá proporce
okna ložnice svádí k představě, že by místnost spíše než k zdravému
spánku mohla sloužit během noci jako astronomická observatoř.
Výškové odstupňování podlahy dětského pokoje, který tak nabývá na
zajímavosti, kopíruje výškové gradování stropu obytné místnosti. Při
pohybu obytnou místností je dobře patrný záměr autorů akcentovat
ohnisko silového působení domu v části místnosti okolo kamen pomocí
snížení stropu a světelného ztlumení. Z tohoto místa jsou viditelné
také dvě hlavní pohledové osy směřující do zahrady a sadu.
Výškové narůstání obytné místnosti směrem na jihozápad souvisí
s rozšiřováním obytného prostoru domu. To se odehrává ve dvou
plánech: v prvním z nich je použito podpor stříšky nad terasou a ve
druhém se počítá se vzrůstem ovocných stromů, které tvoří druhou
sezónní stěnu. Směrem od pomyslného středu domu je jeho intimita
ředěna zvyšujícími se dávkami možných intervencí z okolí. Dům je
uzpůsoben tomu, aby vizuálně komunikoval s celou stavební parcelou
a to i tematicky - oknem z kuchyňského koutu bude možné shlédnout
zeleninové a květinové záhony. Propojení interiéru a exteriéru
v závislosti na střídání vegetačního cyklu sebou nese ambivalentní
téma, jakým je stáří v architektuře. Moment dokončení stavby je
zároveň bodem, od kterého se odpočítává životnost stavebního díla.
Problém stárnutí se nevyhýbá ani domu v Lipůvce, ale jeho děj je
blokován mezikapitolou, kterou je „dozrávání“ domu. Stavba se stane
plně funkční teprve tehdy, až i k těmto funkcím použitá vegetace
doroste do potřebných rozměrů. Týká se to nejen ovocných stromů,
ale i třeba porostu břečťanu, jenž bude tvořit zelený štít před severní
stěnou.
Autoři interiéru organicky uspořádali interiér, který je organizován
na sbíhavém půdoryse, jenž je vyladěn podle proporcí zlatého řezu
a kolem plasticky modelovaného schodiště. Organičnost vnitřku je
vědomě dána do kontrapozice s krabicovitým pojetím vnějšku, jež se
představuje na západní, pohledově nejdůležitější fasádě. Hra s tímto
rozporem neprobíhá pouze díky mentálnímu cvičení, ale odehrává se
v podobě vizuálních klamů už na exteriéru domu. Podpory stříšky nad
terasou nakloněné v podobném úhlu, v jakém se západní stěna sbíhá
směrem k severu, vytváří iluzi zevnitř vytlačené šikminy, která narušuje
pravoúhlý obrys průčelí. Stejně tak stíny podpor, jenž v závislosti
na pohybu slunce putují po stěně jako po projekční ploše, zkreslují
její pravidelnost. Na jižní straně ubíhající sklon pultové střechy a
vsazení okenních otvorů vyvolává perspektivní zkratku, s níž vůbec
nekoresponduje vodorovná linie stříšky terasy. Pohyb uvnitř domu
(nepravidelný půdorys) se v obdivuhodné rafinovanosti vyjevuje na
jeho povrchu. Simultánnost projekce na průčelích domu se elegantně
přibližuje kubistickému traktování fasády tak, jak si jej představoval
Pavel Janák. Ten zamýšlel vytvořit přeměněný hutný povrch, „jako by