Basic HTML Version
Hvězdárna na kopci
Recenze rodinného domu v Lipůvce
Když Petr Handke píše svoji novelu Zvláštní žena, začíná příběh o Ženě,
která se rozhodne uchránit si pro sebe samotu, popisem atmosféry
osamění příměstské čtvrti rodinných domků. Příběh hlavní hrdinky
je vypreparován z koloběhu lidských osudů - na scénu se dostávají
pouze postavy, které si je Žena ochotna připustit k tělu nebo které
vpustí do svého domu. Satelitní sídliště je pro toto vyprávění
ideálním prostředím, neboť obytná jednotka zde postrádá vazby na
nejbližší okolí, sousedské vztahy nabývají podoby letmých pohledů do
ztmavených oken okolních domků. Handke nerozebírá duševní pochody
hlavní postavy, mistrně využívá popisu vnější krajiny k ilustraci krajiny
vnitřní. „Mezitím už byla noc a v kancelářských výškových domech u
silnice byla téměř všechna světla zhasnutá, zatímco obytná sídliště na
okolních kopcích jasně zářila.“1
Proces desurbanizace probíhá v západní Evropě od konce 50. let a
zkušenost s ní je na rozdíl od té naší mnohem plastičtější a bohatší.
Jeden z jeho projevů - výstavba domků určených pro ekonomicky
silnější populaci - probíhá v Česku poměrně krátce, přesto stačilo jedno
desetiletí, aby se tvář vesnických sídel kolem velkých měst dramaticky
změnila. Investorské a stavební firmy důsledně zhodnotily obchodní
artikl, jakým je čerstvý vzduch nebo individuální bydlení. Pobídky
směřované k potenciálním klientům sice často mluví o kvalitách krajiny
kolem nově zamýšleného „satelitu“, ale vlastní výstavba rozhodně
nesměřuje k jejímu zhodnocení. Krajina v pojetí investorských záměrů
není vnímána jako životní prostor, se kterým se člověk potřebuje
identifikovat, porozumět mu a naplnit ho významem. Siloproudy
podnikatelských aktivit jsou napojeny především na finanční instituce
zajišťující hypotéku a na stavební a dodavatelské firmy realizující
dům na klíč. Pro klienta je bezesporu velmi lákavé, že může uplatnit
svoje volní jednání a domek si „svobodně“ vybrat z nepřeberného
množství katalogových vzorů a k tomu si zvolit jednu minimálně ze
tří úprav fasád. Navíc celý podnik garantuje úsporu energie, peněz a
Rostislav Koryčánek
hlavně myšlení. Svět satelitních sídlišť je pohroužen sám do sebe a
se světem původních obyvatel se střetává málokdy, protože ti si často
ještě bazén nevykopali a do práce jezdí většinou autobusem. Dopolední
nudu sídliště vystřídá nuda večerní. Proto jako „zvláštní dům“ působí
stavba realizovaná nad vesnicí s poetickým názvem Lipůvka nedaleko
Brna. Parcelizace pozemků lokality, na které je dům postaven, není
určena ke kobercové zástavbě typových domků pod dohledem jedné
investorské skupiny. Přestože jsou pozemky rozprodány individuálním
stavebníkům, doposud realizované novostavby okatě přehrávají
tvarosloví ze vzorníku katalogového bydlení. Půl oblouky, věžičky a
polygonální závěry obytných místností zastupují domnělou novou
kvalitu bydlení a napomáhají ke společenskému zhodnocení majitelů
domů. Neuspořádanost této lokality přítomnost recenzovaného „atypu“
pouze podtrhuje. Jeho „rušivost“ v kontextu okolní zástavby pramení
z odlišného formálního provedení a ideového východiska.
Hmotové ztvárnění domu napovídá, že si jeho autoři dali záležet na
tom, aby jednak eliminovali urbanistickou neuspořádanost lokality -
nastavení pultových střech se chytá předimenzovaného sousedního
domu (ten se jako jediný vymyká z představené charakteristiky lokality),
ale především aby byl dům napojen do rámce okolní krajiny. Zužování
půdorysu domu směrem k severní stěně v kombinaci s nakloněním
pultových střech má podle vyjádření autorů tvořit břit proti severnímu
větru. Pohledově hlavní plachtovitě vypnutá jižní a západní fasáda
jsou obráceny do sadu a zahrady. Celkové nastavení a uspořádání
domu je možné vztáhnout k tezím německého architekta Huga Häringa
(proslulého především památkově chráněným statkem v Garkau u
Lübecku z let 1924 - 1925), který prosazoval, aby se dům paprskovitě
rozšiřoval k jihu, zatímco k severu se otočil zády. Dům by se měl
chovat jako rostlina, která své orgány obrací vždy ke slunci. Souvislost
s Hugem Häringem nebo Hansem Scharounem lze najít také v případě
měkčení (zaoblování) rohů či modelování tělesa schodiště ve vnitřním