Basic HTML Version
A jak se to tedy má s objektem označeným číslem 21? Aby článek
nebyl pouhým kýváním ze strany na stranu - to je dobře, to je špatně -,
porovnejme, jak stavba dopadla ve srovnání s jiným sídlem krajského
úřadu. Zůstanu na Moravě - tedy v Moravskoslezském kraji. V Ostravě
byla pro tuto instituci zakoupena kancelářská budova Hutního
projektu v ulici 28. října, postavená v letech 1956 - 1961 podle projektu
Vladimíra Krajíčka. Ten působil pod Karfíkem ve Zlíně někdy v první
polovině 40. let, takže se nám naše příklady propojují i co se týče
osudu a tvůrčí inspirace původních projektantů budov. Krajíček se totiž
v ostravském případě evidentně inspiroval pozdější Karfíkovou tvorbou,
která vznikala po jeho odchodu ze Zlína v roce 1946. Karfík tehdy začal
působit v Bratislavě, kam přišel konstituovat tamní novou fakultu
architektury na pozvání jejího inspirátora, profesora Emila Belluše.
Konkrétní inspiraci Krajíček pravděpodobně našel v případě Karfíkem
navržené novostavby bratislavské Chemicko-technologické fakulty z let
1947 - 1949.
Ostravská, o jedno desetiletí mladší stavba se vyznačovala lapidární
horizontální hmotovou skladbou: příznačná byla kompozičně
přizpůsobená stahovací okna, která Karfík oceňoval, protože okenní
křídla nezabírají zbytečně vnitřní prostor. Průčelí bylo obloženo
keramickým obkladem odpovídajícím proporcím budovy a vytvářejícím
vztah mezi touto stavbou a ostatními paláci podél ulice 28. října. Avšak
v letech 2000-1 byla provedena firmou Tchas přestavba paláce podle
projektu ostravské firmy Idea - ateliér s.r.o., což pro dům znamenalo
zkázu. Ostravské sídlo krajského úřadu ukazuje, co pro dům mohou
znamenat neschopní, respektive všeho schopní projektanti a nezájem
stavebníka. Dokonce ani protestní dopis k celé záležitosti ze září 2001
nevyvolal žádnou reakci. A tak byla například stahovací okna nahrazena
tradičně komponovanými a dovnitř otvíranými plastovými výplněmi.
Nesmyslné lodžie hlavního průčelí, ověšené v letních měsících
truhlíky s pelargoniemi odkazují k „tradici“ katalogových domečků
dnešní pokleslé stavební produkce a robustní keramický obklad má
k původnímu obkladu takový vztah jako bulvár k poezii. Současná
budova tak dokládá krizi regionálních institucí a přesně odráží
uvažování místní politické a byrokraticko-mocenské „elity“ včetně
odborných orgánů města.
Jak jinak se v této souvislosti jeví zlínský krajský úřad! Z center
architektury a z hlediska obecného jako částečné pozitivum, ale
z hlediska původní koncepce jako krok zpět. V pohledu z barbarské
periferie však jde o tvůrčí čin, o němž je možno si nechat jen zdát.
O zázrak se ovšem jedná především s ohledem na vynikajícího
autora původního řešení - Vladimíra Karfíka, a to i ve vztahu ke
stavebníkovi, který schvaloval koncepci objektu. Kdyby byl tento
mrakodrap významný jen svou výškou, a nikoli ustrojením a vazbami
na podnikavého ducha doby a místa, pak si dovoluji tvrdit, že by jeho
rekonstrukce dopadla špatně. Už proto, že by se neozvaly žádné varovné
hlasy. Výjimečnost minulosti tak zapříčinila alespoň částečný úspěch
v přítomnosti, což je určitou satisfakcí i pro ideu památkové péče.
publikováno v časopise ERA21 1/05