Basic HTML Version
Zlín: budova 21 versus dnešní úřední krajina
Recenze obnovy Baťova mrakodrapu ve Zlíně
Zlín si stěží představíme bez baťovské architektury, bez bývalého
památníku Tomáše Bati a kina od Františka Lydie Gahury, bez
Společenského domu (nyní hotel Moskva) od Vladimíra Karfíka, škol a
desítek dalších staveb, na první pohled náležejících do množiny budov
vystavěných v korporativním stylu firmy Baťa. Do této velké rodiny
patří i dílem produkt a dílem solitérní budova 21, nacházející se na
hraně mezi baťovskou továrnou a továrním městem.
Když se před několika lety proslechlo, že tento „mrakodrap“ české
architektury meziválečné doby má být přestavěn pro potřeby tamního
krajského úřadu, zavládlo zprvu zděšení. Zpráva o tom proskočila tehdy
i na semináři o moderní architektuře a památkové péči v Ostravě.
Hovořilo se o zateplení objektu, o totální výměně oken a dveří, o
razantních dispozičních úpravách a dalších zásazích. Připravovaná
rekonstrukce vypadala dost hrozivě - spíš se jevila jako destrukce
význačné památky a symbolu baťovského Zlína, který paradoxně přežil
komunismus jako ošuntělý maják lepších časů. Na konci loňského roku
zpřístupněná 21. budova dokazuje, že se do jisté míry podařilo tyto
stíny zvládnout a že poplach na začátku byl dobrým a pravděpodobně
nutným odrazovým můstkem, který ovlivnil výslednou podobu
rekonstrukce a restaurování částí objektu. V souvislosti s dnešním
využitím domu jsou zajímavé údaje o jeho původním uspořádání a
funkci. Poskytoval pracoviště téměř dvěma tisícům administrativních
pracovníků firmy Baťa. Její vedení se tehdy rozhodlo namísto tří
nižších administrativních objektů postavit jeden o 17 podlažích.
Stavba využívala typizované baťovské železobetonové konstrukce o
normovaném rozponu 6,15 x 6,15 metru, vyzdívané cihlou a doplněné
nejmodernějšími technologiemi. V trojtraktové dispozici se uplatnily
otevřené kanceláře, které měly zajistit vysokou pracovní produktivitu
administrativních pracovníků firmy.
S ohledem na dispoziční uspořádání budovy jsou zajímavé úvahy
Martin Strakoš
architekta Vladimíra Karfíka. Ten se ve svých skriptech Teória
architektonickej tvorby (Typológia budov II, Bratislava, 1951) podrobněji
zabýval řešením administrativních budov. Po ideologickém úvodu se
rozepisuje o stavebních a dispozičních prvcích těchto objektů, zmiňuje
rozdíly mezi dvoj- a trojtraktovým a halovým uspořádáním, komentuje
nové technické možnosti - klimatizaci, výtahy apod. Několikrát se v této
souvislosti odvolává na zkušenosti s provozem sedmnáctipodlažní
budovy ve Zlíně. Podrobněji se věnuje i výhodám otevřených kanceláří a
vypočítává nešvary spojené s kancelářemi uzavřenými. V době vrcholící
sorely uvažoval Karfík následnovně: „Konečné vyriešenie tejto úlohy
spočívá ďalej na rozdělení, ktoré z týchto prác (administrativních
- pozn. autora) sa dajů robiť v hromadných kanceláriách s vätším
počtom osadenstva a ktoré vyžadujú malý počet úradníkov či kancelárie
pre 1 úradníka. U nás sa stále veĺmi málo vžil spôsob hromadných
kancelárií, s výnimkou niektorých národných podnikov.“ Následuje
pojmenování výhod otevřené kancelářské krajiny: „V kolektívnych
kanceláriách sa zvyšuje výkon vzájomnou kontrolou spolupracovníkov
a vedúcich. Medzi dvadsiatmi nemôže jeden zahálať alebo predstierať
prácu, nekonajú se zbytočné rozhovory a pracovníci, ktorí konajú svoju
prácu nedokonale, vidia príklady druhých a bývajú nimi poučení.“ U
kanceláří pro jednoho úředníka, kde se předpokládají důvěrná jednání,
Karfík navrhuje využívat pouze prosklené stěny zvláště z důvodu
kontroly. Studenty dále upozorňuje: „Malo by byť preto úlohou
architekta pri projekte upozorniť smerodajných činitelov a žiadať, aby
bolo presne stanovené, ktorí zo zamestnancov musia byť v kancelárii
sami, a všeci ostatní aby boli sdružení do společných kancelárií.“
Pasáž zakončuje příkladem, že v kanceláři pro dva úředníky se snižuje
jejich výkonnost až na 50% oproti situaci, kdy tito úředníci sídlí
v otevřené kanceláři. Proč jsem věnoval takovou pozornost údajům
o uspořádání kanceláří? Protože tyto úvahy byly směrodatné při
utváření 21. budovy továrního areálu firmy Baťa v době vrcholného
kapitalismu a v éře První republiky. Otevřené půdorysy dominovaly,