Basic HTML Version
Omítka
Původní škrábaná brizolitová omítka železobetonového skeletu byla
před obnovou budovy v celé ploše zachována, vizuálně s minimem
poruch. Po podrobném celoplošném průzkumu bylo konstatováno, že
tloušťka původní brizolitové vrstvy se pohybuje v rozmezí 3 – 11 mm a
tloušťka jádra v rozmezí 5 – 25 mm. Na třech osluněných fasádách bylo
zjištěno odseparování omítky od podkladu v rozsahu neumožňujícím
její zachování běžnými prostředky. Na tomto stavu se podepsaly
především vlivy teplotní roztažnosti – omítané plochy nemají žádné
dilatační spáry (železobetonový skelet je podélně dilatován pouze
v nejvyšších čtyřech podlažích, a to na tři části svislými spárami, což
je pro omítky nevýznamné). Na severní, neosluněné straně dovoloval
průzkum uvažovat o zachování původních omítek v plném rozsahu,
pokud budou odseparovaná místa zainjektována. Po provedení zkoušek
přídržnosti zkušebně injektovaných ploch byla zvolena epoxidová
pryskyřice, tlakovaná do vzduchem vyčištěných dutin předem
zpevněných dvousložkovým organokřemičitým prostředkem Porosil Z.
Do aplikačních a odlehčovacích vývrtů prům. 3 – 5 mm byly instalovány
transportní pakry v celkovém počtu 6 535 ks. Původní brizolitová omítka
pak byla lokálně přikotvena kotevními pryskyřičnými terči o prům.
cca. 25 – 50 mm (v případě odseparování brizolitu včetně jádra byla
aplikována pryskyřice Apogel F, v případě odseparování brizolitu od
jádra byly aplikovány pryskyřice Epojet, Eporip). Aplikační vývrty byly
zapraveny novou brizolitovou směsí. Omítka byla očištěna chemickou
bezkyselinovou metodou, zcela bez abraziv, stupeň vyčištění byl
průběžně odsouhlasován architekty i zástupci památkové péče. Cílem
nebylo dosažení dojmu nové fasády, severní průčelí má naopak působit
v prostředí bývalé továrny, transformované postupně na součást centra,
jako památka na jeho industriální minulost. To by bylo bez zachování
výrazné patiny usazenin sazí apod. nevěrohodné. Lze navíc předpokládat
odlišné stárnutí nových omítek vzhledem ke změnám technologie
vytápění celého areálu. Sanované plochy fasády vyžadovaly retušování,
neboť po injektáži se odlišovaly světlejším povrchem. Retušování ploch
„do tmava“ bylo realizováno pomocí směsí popela z dřevěného uhlí
v kombinaci s jemně mletými cementy a stavebním prachem. Tyto
směsi byly míchány individuálně pro jednotlivá místa pláště podle
jeho lokální patiny. Tmavší odstín oproti původní omítce byl zvolen
proto, že v retušovací směsi není UV filtr. UV záření tedy odstín časem
vyrovná. Některá místa v horních partiích fasády s celkově velmi světlým
povrchem (díky povětrnosti) bylo naopak nutné na sanovaných místech
retušovat „do světla“. Použita byla tekutá směs vody, disperze, titanové
běloby a tekutých tonerů. Finální povrchovou úpravou je hydrofobizace
(dvousložkovým organokřemičitým prostředkem Porosil VV 5+). Práce na
severní fasádě provedla firma Daněk Veterans Ostrava.
Severní průčelí si tak ponechalo svoji autenticitu nejen materiálovou a
architektonickou, ale díky patině rovněž historickou.
Na zbývajících třech osluněných průčelích byla na základě rozboru
původní směsi provedena nová škrábaná omítka, odstínem co nejbližší
původní omítce severní (původní směs tvoří hydraulické pojivo, plnivem
jsou křemenná zrna ostrá do 5 mm, ojediněle šupinky slídy).
Obklad
O tom, proč je na budově použit obklad cihelnými pásky (na rozdíl od
režných vyzdívek většiny ostatních baťovských budov), můžeme jen
spekulovat. Pravděpodobná jsou architektonická hlediska, neboť obklad
skryl vodorovné nosné prvky, u jiných baťovských budov přiznané. Tím
je zvýrazněna vertikalita domu. Původní kvalitní cihelné pásky firmy
Slavík byly šetrně očištěny a na chybějících či poškozených místech
doplněny replikami. Pro jejich výrobu byla zprovozněna a upravena již
vyřazená výrobní linka, neboť ani u zahraničních výrobců nebyl nalezen
totožný sortiment. Ruční výroba naopak nenabízela technicky i vizuálně
uspokojivý sériový výrobek. Jelikož poruchy původních obkladů byly
způsobeny chybějící dilatací v místech železobetonových pasů, byly
v obkladu při obnově prořezány dodatečné dilatační spáry (s trvale
pružnou spárovací hmotou). Čištění obkladu bylo provedeno horkou
tlakovou vodou a bezkyselinovými chemickými prostředky. Vyloučeno
bylo užití abraziv. Cílem bylo přiměřené zachování patiny, podobně jako
u omítek.
Údržba fasády je zajištěna pojízdným čistícím košem, jehož kolejnice
tvoří charakteristickou „římsu“ stavby. Toto původní zařízení z Baťových
strojíren je po renovaci nadále funkční, do plochy obkladu byla doplněna
kotvící oka pro nouzové přichycení koše k fasádě.
Text byl napsán s použitím materiálů firem Daněk Veterans a Aqua Bárta.
Publikováno v časopise Fasády 2/2006 a ve sborníku Materiality (Muzeum
města Brna a Hornemann Institut), 2008
Správní budova č. 21 firmy Baťa a. s. – „Baťův mrakodrap“
- ústředí
obuvnické firmy Baťa, založené v roce 1894. V průběhu 30. let se stala
světovým koncernem zaměstnávajícím 65.000 lidí v mnoha zemích
světa. (Počet obyvatel města Zlína v letech 1890-1938 vzrostl z cca 3000
na téměř 40.000 obyvatel.)
Projekt pro stavební povolení: 1935
Realizace: 1936 – 1939
Projekt a realizace: ZLÍN, Stavební akciová společnost ve Zlíně (dceřiná
společnost firmy Baťa a. s.)
Výška objektu je 17 etáží vč. 1 podzemního, pravděpodobně šlo o 2.