Basic HTML Version
Petr Všetečka:
...
Zejména architektonický řád města Zlína s jeho kulturní
podnikatelskou tradicí ho upoutal na trvalo. Byl jím celoživotně inspirován,
ale i vázán; současně ale stimulován i otevřeností jeho urbanistické
koncepce, avšak na straně druhé jakoby poután modernistickými zásadami,
které symbolizovalo a s nimiž se intuitivně poměřoval, ale jež také posléze
úspěšně porušoval a překračoval malířskou akcelerací a robustností své
tvorby - především však bytostnou živelností... své umělecké praxe.../i Tolik
Ludvík Ševeček o zlínském malíři Svatopluku Slovenčíkovi.
Myslíš si, že revoluční umělecká myšlenka vyžaduje určitou míru
nedokonalosti, skicovitosti provedení, jako u Slovenčíka či v
architektuře ruských konstruktivistů, nebo že je to jedno? Jinými
slovy: Není nutné v abstraktním umění (kterým je i architektura)
abstrahovat i od přesnosti - dokonalosti?
Svatopluk Sládeček:
Myslím, že je to jedno, že jde o ostrost té myšlenky.
Nejde o to, jestli je to špachtlí, nebo podle pravítka. Když je to jistý
švih podle pravítka a víš, proč ho děláš, tak to může být i takto. Když
někdo má v sobě tu přesnost, ona i ta přesnost může být nesmírně
razantní. Koho bych uvedl? Laďu Daňka třeba, malíře. Ty jeho rýsované
energetické kresby na milimetrovém papíře. Nebo Milan Grygar, přesné
geometrické obrazy, ty nejsou tak liskané jak Slovenčík a v modernosti si
nic nezadají.
PV:
Přesto ale - nebrání (brněnské) cizelérství projevu živé myšlenky?
SS:
To už je jiná věc, cizelérství si myslím může bránit projevu živé
myšlenky, ale určitá preciznost, nebo důraz na přesnost nemusí, a určité
pedantství taky nemusí. Cizelérství chápu jako stav, do kterého to
dojde, když už není co. Zrovna tak ale může u někoho dopadnout liskání
špachtlí.
PV:
Solitérní pozice Slovenčíka ve Zlíně se tak trochu podobá té
tvé. Je to možná tím, že ve Zlíně zůstaly projekční molochy, které
to prostředí dusí. Ale nabízí se i srovnání ve vymezování se vůči
geometrii a věcnosti baťovského města, o které nejde říct, že
nepůsobí.
SS:
To nejde. To působí naprosto zásadně. Slovenčíka si pamatuji jako
ztělesněnou modernu. Zejména jeho legendární výrok, že v Praze, tam
v těch posraných křivých uličkách, v těch pokroucených barákách, žádný
opravdový modernista nemůže vyrůst. Že oni stejně budou malovat
nějaké pokroucené blboviny, a když, tak se zmůžou na nějakou grotesku,
ale pořádný moderní malíř tam nevyroste. To je samozřejmě nadsázka, on
dost často mířil vysoko. A ta solitérnost: Ve Zlíně jsou architekti, někteří
občas dělají něco, co z venku vypadá, že se blíží jakoby našemu myšlení,
ale mám pocit, že spíš pracují tržně. Stýkám se spíš s jinými profesemi -
třeba s minimalistickým malířem Macháčkem. Pro mě je Zlín samozřejmě
moje prostředí, cokoli jiného mi připadá divné. Tak v tom člověk vyrostl.
PV:
Baťovi architekti, domnívám se, na rozdíl od Brna, Prahy a
jiných center, neměli příliš možnost, a asi to ani nepotřebovali, řešit
problém architektonické formy. Oni ji nemuseli vytvářet, hledat. Bylo
dané, že budou pracovat industriální formou. Můžeme sledovat, jak
pracoval Karfík, jak Gahura, Drofa a další, ale de facto každý tu formu
jen nepatrně modifikoval. Základ byl dán. Možná, že to nehledání
formy, práci s elementy, co ti přijdou pod ruku, bych našel i u tebe.
SS:
To bych asi souhlasil, to tak je. Když v tom vyrůstáš od mala, taková
červená téměř čtvercová zeď, a o kus dál mezi stromy další, je to norma.
Všechno je kostka. Od toho to začíná. Slovenčík se mi zdá podobný, i když
on bydlel v Malenovicích, kde je ještě stará urbánní struktura. Tam ještě
je zbytek ulice. Kde já jsem vyrůstal, žádná nebyla. Já to musím vnímat
úplně jinak.
Obrana modernismu /III
Rozhovor Petra Všetečky s architektem Svatoplukem Sládečkem.
MEZI BRNEM A ZLÍNEM