Basic HTML Version
životě. Je to otázka pojištění – architekti se musí pojistit na každý nový
projekt. Když je to dům existující a je tam sklo jakkoliv nebezpečné,
můžu použít ceduli: vstup na vlastní nebezpečí. Ale pokud dělám nový
projekt, tak musím požádat svou pojišťovací společnost, aby mi povolila
tento projekt realizovat. A tato společnost po mě bude chtít, abych
udělala projekt bezpečný. To se jistě v České republice projeví velice
brzy. Kdo si to vezme na odpovědnost. Zaplať pánbůh, že tam ještě nikdo
nepropadl, ale když tam to první dítě propadne, já to nechci mít na
svědomí. Tenkrát nebyla jiná alternativa, Gahura používal nebezpečná
skla všude, i nad hlavou. A nebyli právníci, kteří by vás mohli žalovat.
Takže bych na obranu pana architekta chtěla říct, že bezpečnost je
problém. A není-li problém teď, bude jím určitě v budoucnu. Takže tohle
je důležitá otázka a myslím, že jakákoliv zábrana se dá řešit neviditelně.
Myslím si, že ta stavba bez zvýšené bezpečnosti obvodového pláště není
obhajitelná.
váha těch skel, myslím, to olovo vylučuje.
Ladislav Lábus:
Chtěl bych uvést na pravou míru, že nejsem žádný fanatický obdivovatel
Bati, a svým způsobem ani Zlína. Když sem přijedu, tak mě to město
něčím děsí. No, to bych se zapletl… Když říkám, že bychom se neměli
stydět říkat tomu Památník Tomáše Bati, tak to neříkám z nějakého
fanatismu, ale prostě si toho člověka vážím, protože něco udělal.
Emil Přikryl:
To o čem se bavíme, se netýká jenom konkrétně tohoto domu. To
má daleko širší přesah. To se týká toho, jak by se měl člověk obecně
k podobným otázkám stavět. Vždycky jsem záviděl Mirko Baumovi,
jak měl jasný názor na věci – do krajnosti. On přijde a řekne: Kdybyste
na traverzu dali silný motor, bude létat. Zajímá ho například, když
dělal letadlo, jaké nejmenší množství materiálu může použít, což je
zvláštní otázka, ale z hlediska hi-tech existuje. Jak nejefektivněji mohu
materiál použít, byť by to bylo šíleně drahé. Ale je to naprosto pevný
názor, který mi dá pevný bod, na základě kterého se můžu rozhodnout.
A my se snažíme tento bod najít. Kdybychom po Gahurovi, což možná
je nesmysl, chtěli, aby postavil dům, ve kterém má být takové klima
a všechno ostatní, co teď vymýšlíme, pak by to Gahura navrhl úplně
jinak. Přitom rekonstruujeme jeho význačné dílo. To je jeden pohled a
takovýchto pohledů může člověk vymyslet spoustu. Nakonec mi vadí
jakákoliv jiná věc, která tam má přijít. Ukazujete nám červený beton a
bavíme se o tom, jestli tam byla právě tato barva a možná, že nám něco
uniká. Bavíme se o olověných páscích, a kdyby Gahura žil v naší době,
možná že by je vůbec nemohl používat. Ono je to všechno dost složité.
Já si z určitého pohledu můžu říct, že můžu použít všechno, o čem si
myslím, že směřuje k naplnění toho, co měl architekt v hlavě. Proto
já se pořád ptám na ten program a proč to chcete zlepšit. Vezměme si
například odvodňovací žlábky. Uvědomil jsem si, že když to člověk celé
zaizoluje, všechny tyhle detaily tam najednou budou zbytečné. Ono
jedno rozhodnutí navazuje na druhé a vlastně nic nemůžu nahradit
něčím jiným, protože tím něco vyloučím z funkce. Ty dokonalé věci jsou
natolik provázané, že když s čímkoliv pohnu, tak se dotýkám podstaty.
Centimetr izolace znamená, že ten Památník bude vypadat úplně jinak.
Ale nemyslím si, že se to týká i skla, když se ta změna nepozná. Ale
proto, aby se z toho nestala spekulace, je nejlepší to udělat tak, jak to
bylo. Člověk dokáže logicky rozlišit to, co Gahura udělat nemohl. Ten
základní princip studeného, jasného objektu, je daný.
Petr Všetečka:
Děkuji. Karlovi Ksandrovi musím jen říct, že tam ty olověné pásky byly. A
pod nimi někde v těch lištách byly asi také kovové úchytky, ale ty zatím
nemáme nalezené, stejně jako nemáme nalezené ty olověné pásky, ale
nic jiného by nemělo tu subtilnost. Pokud jde o program, tedy o funkci,
na kterou se ptá pan profesor Přikryl, vnímám to tak, že je shoda v tom,
že to bude Památník Tomáše Bati – včetně názvu. Bavíme se celou dobu
o Památníku Tomáše Bati. A pod tím slovem si můžeme představovat
ledacos, ale v té funkci nepanuje taková nejasnost. Panuje spíše
nejasnost v tom, jaký komfort si v tom můžeme představovat.
Eva Jiřičná:
Jenom doplním. Já jsem nikdy nemyslela, že by se to nemělo jmenovat
Památník Tomáše Bati. A ještě bych chtěla říct, že v dnešní době se
fyzické objekty dají nahradit objekty virtuálními. Napřed jsem si říkala,
že nebudu nikoho poučovat, ale přesto chci říct, že je důležité ozřejmit
otázku bezpečnosti, tak jak já ji znám a potýkám se s ní v dennodenním