Basic HTML Version
zkrátka dobrat obecnějšího zdůvodnění i metody, jak s tím zacházet.
Kdežto u památníku musíš nalézt a sdělit vnitřní strukturu, která je
neopakovatelná, musíš říct, co to je. Nemluvím teď o ustálené formě
památníku, jakým je třeba náhrobek.
Myslel jsem památník spíše vsymbolickém významu. Pokud si
dobře pamatuji, tak po obnově 21 a jejím otevření pro veřejnost
stály před vchodem davy lidí, které se po mnoha letech chtěly
podívat dovnitř. Tedy symbol?
Myslím si, že 21 určitě symbol je. Pozoroval jsem proměnu města, když
21 začala po setmění znovu svítit. Po celá léta byla zhaslá, nad městem
byl temný kolos a najednou se rozsvítil a město dostalo svůj úběžník. Je
dobře, že se v tom baráku pracuje, že to není jen svítící bod. I když i tak by
to mohlo být, ale u komornější věci - takhle si spíš představuji památník
Tomáše Bati, jako prázdný svítící krystal nad městem. To je památník, jak
by ho mohlo 20. či 21. století chápat. V jeho prázdnotě, která je zároveň
mnohostí vztahů a způsobů čtení.
Funguje tak Vítkov?
Myslím si, že Vítkov tak nefunguje.
A měl by vůbec?
Vítkov je myšlenka 19. století a je v tom smyslu také udělaný. Kdežto
památník Tomáše Bati je spíše pohled do 21. století. Obě stavby vznikaly
současně. Na Vítkově jsou klasické sochy, hroby, je to zkrátka kamenný
monument. Baťův památník vznikal naprosto jinak. V první řadě v něm
Baťa není pohřbený. Leží na hřbitově na kopci nad památníkem. Tedy je
tam krásný vztah pomyslné akropole s památníkem a nekropole, která se
nachází na jiném místě, v přírodě. Má to antické souvislosti a přitom jde
o čistý skleněný krystal. Pieta je přímo vepsána do architektury, Gahura
celou stavbu zjednodušil na beton, sklo a ocel, které mají vyjadřovat
vlastnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost a vzlet, který je navíc
přítomen v tom letadle. Vznáší se nad zemí, jakoby zrovna startovalo.
Kromě toho, že to je kříž...
Přesně. Ten kříž má v tom domě spoustu prostorových a proporčních
souvislostí, je to v podstatě levitující kříž. Je to naprosto neuvěřitelná
stavba a až se časem dostane zpět do své krystalické podoby, tak to
bude určitě další ikona. Harmonie myšlenky a formy je tam obrovská.
Nekonečně dobrá. To není 19. století. To je nový způsob piety.
Měl Vítkov podobné ambice?
Na Vítkově se spojují dvě myšlenky. Myšlenka Žižkova pomníku, která
je myšlenkou 19. století, a myšlenka legionářská, jako myšlenka 20.
století. To by ale vůbec nevadilo. Dokonce tam jsou i zajímavé vztahy
s katedrálou svatého Víta. Zázvorka pojal Vítkov jako sakrální stavbu
s krásným sálem Slavnostní síně. Nebo Síň padlých legionářů, v podstatě
kaple, se Štursovou sochou Raněného. Má určitý vztah ke kapli svatého
Václava, podobnou dispozici. Myslím si tedy, že aspirace byly vysoké.
Tedy, že by se z toho dala udělat velmi pietní stavba.
Mluvil jsi o tom. Památník Tomáše Bati je vyjádřením života, smrt
je jeho součást. Je Vítkov naproti tomu čistě funerální stavba?
Vítkov se vyzývavě dívá na katedrálu svatého Víta. Vítkov je pokus
nepohřbívat hrdiny v katedrále. Jakoby ti legionáři tušili, jak to s nimi
dopadne a měli silnou potřebu svoji dějinnou stopu, která byla velmi
výrazná, nějak zhmotnit. A my možná až časem zjistíme, proč Vítkov
máme. Dnes to není stále doceněné, lidi se tam jezdí dívat na torzo
Gottwaldova mauzolea. Dokonce nám někteří nadávají, že jsme to
tam nenechali celé. Nakonec říkají: jo jasně to bylo pro ty legionáře,
ale teď nám ukažte tu raritu - mauzoleum. Z toho je vidět, že si stále
neuvědomujeme tu smělou věc, že je zde stát. Že existuje v podobě,
v jaké je, i díky lidem, kteří ho zakládali a udržovali. V případě Tomáše
Bati vědomí jeho velikosti naopak nikdy nevymizelo a dnes máme
poměrně jasnou a širokou shodu na tom, že to byl univerzální člověk a
skvělý myslitel. Nejen podnikatel, ale nositel konkrétní civilizační mise,
samozřejmě včetně všech problémů, které s sebou nesl věk mas. Dnes
už potkáš málo lidí, kteří si myslí, že Baťa byl vykořisťovatel. Naopak
málo lidí dnes chápe, že tisíce českých vojáků dobrovolně bojovalo
někde daleko proti rakousko-uherské armádě a proti bolševikům. Je to
prostorově a časově vzdálené a především naprosto nepředstavitelné.
Publikováno v časopise Komfort mag 4/2010