Basic HTML Version
s historickými odkazy, je hodnocením pozitivním. Zatímco Corbusierovi
se věnují zejména titulní a závěrečná studie (věnovaná La Tourette), o
Miesovi se více dočteme ve dvou statích o neoklasicistních tendencích
v moderní architektuře. Není zde místo na to sledovat, jak detailně
a nuancovaně je hodnotí na dílech nejen Miese, ale i Eero Saarinena,
Louise Kahna a dalších - důležitější je vyústění v tezi, že mnohé
tyto stavby se vzepřely diktátu „ducha doby“ ve jménu racionálních,
tedy nadčasových principů. Myslím, že právě v těchto studiích
Rowe nejzřetelněji zpochybňuje některá základní dogmata moderní
architektury, jež v té době byla verbálně vyznávána možná už jen ze
zvyku. Poválečná architektura již nemohla žít v iluzi, že je zcela novým
počinem bez vztahu k minulosti a že svou uměleckou formu může
plně vyvodit z objektivity funkcí a konstrukcí. Rowe poskytl této nové
sebereflexi moderny teoretický základ a vyjádření.
Vedle těchto statí, jež hrály značnou roli v aktuálních architektonických
diskuzích, však zaujmou i ty čistě historické, jako například výklad
chicagské architektury, anglické tradice „malebné“ architektury nebo
urbanistických utopií. Rovněž téma transparentnosti je zkoumáno na
starší, tj. předválečné fázi moderní architektury.
Rowe svůj výbor prokládá drobnými zpětnými komentáři. V jednom
z nich velmi výstižně hodnotí meze, ale i možný přínos svého přístupu,
který se soustřeďuje především na analýzu toho, co je na stavbě přímo
viditelné a méně se zabývá životním či ideovým obsahem stavby.
Studie byly většinou vyústěním jeho pedagogického působení, jež do
amerického způsobu architektonické výuky na jedné straně vnášelo
jistého spekulativního ducha, zároveň ale učilo velmi přesnému a
kritickému vidění stavby. I v tom může být dodnes inspirací.
České vydání je uvedeno stručnou, ale výstižnou předmluvou Lukáše
Kohla a vyniká i výborným překladem Aleny Všetečkové, která náročný
text přetlumočila s autorovou přesností a českým citem. Bylo by hezké,
kdyby na tento chvályhodný ediční čin navázalo vydání i zmíněné
knihy Město jako koláž, která by stejně jako tato ukázala překvapivou
aktuálnost Roweova myšlení.
publikováno v časopise STAVBA 1/2008