Město – suburbie – venkov / Miroslav Baše
výstava a publikace u příležitosti udělení Pocty České komory architektů 2008 Miroslavu Bašemu in memoriam

Výstava a publikace věnované architektovi a urbanistovi Miroslavu Bašemu, představily tři témata vyjádřená v názvu. Město – suburbie – venkov je do jisté míry chronologií Bašeho tvůrčího života. Každé ze tří témat se přitom odehrává na jiném dobovém pozadí, vždy jde ale o téma společností podceněné, včas ve své vztahové složitosti nerozpoznané. Jestliže se už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Miroslav Baše věnoval zcela průkopnicky industriálním památkám Ostravska a o deset let později mimořádně uceleně popsal problematiku Pražské památkové rezervace, pak si v devadesátých letech a na počátku nového milénia zvolil ještě širší prostor obnovy venkova, spojený s publicistickou a pedagogickou činností.
Územní prognóza Pražské památkové rezervace, Bašeho magnum opus, poskytla do té doby neznámý ucelený pohled mnoha profesí na strukturu a hodnotu historického města, aby zároveň, době navzdory, potvrdila i jeho vrstevnatost a nejednoznačnost, nutnost pochopení rozporů namísto jejich odstraňování (slovy J. Derridy: „Město má zůstat otevřeno tomu, že ví, že ještě neví, čím bude…“). Z dnešního pohledu je prognóza cenným dobovým záznamem myšlení o městě, uplatněném na jedinečném pražském souboru. Proto jí byl na výstavě i v knize věnován největší prostor.
Tématu suburbií, tedy toho, co je mezi městem a venkovem, se Baše věnoval v řadě teoretických prací. Téma, jehož hodnotová relativita dnes dostihla Ameriku, a jež poznal z první ruky již při stáži v Detroitu v letech 1969–1970, vedlo Bašeho k širším úvahám nad rozdílem americké a evropské tradice sídel.

Podobně ucelený pohled jako na Pražskou památkovou rezervaci přivedl Bašeho v případě venkova k obecnějším otázkám. S velkým nasazením pomáhá venkovu nacházet ztracené sebevědomí především praktickou spoluprací se starosty obcí a probuzením zájmu studentů o toto téma.

Ve všech třech případech osvědčil schopnost vystihnout oblast, které takřka před našima očima hrozí rozpad, námi ještě nevnímaný. Baše chápe otázky urbanismu i venkova primárně v rovině hospodářské, demografické, vlastnické a sociální, bez kterých nemohou být otázky formy sídel a krajiny uspokojivě zodpovězeny.

Při udělení Pocty České komory architektů byl zároveň vyzdvižen lidský profil Miroslava Bašeho. Slovy Miroslava Masáka: „Baše byl osobností, která svým rozhledem a svými zájmy přesahovala obor architektury a urbanismu a jeho přesvědčení o přednosti věcí veřejných před osobními zájmy ho dovedlo i k trvalé společenské aktivitě. Jeho pevný občanský postoj se projevil nejen v obou vypjatých obdobích naší současné historie, ale i v pasivní době normalizace sedmdesátých a osmdesátých let.“