Basic HTML Version
Zdeněk Plesník byl skromný a soustředěný muž. Možná proto zůstává
málo známý mimo svůj Zlín, se kterým byl životně i pracovně spojen.
V roce 1998 byly jeho práce poprvé uceleně představeny Ladislavou
Horňákovou na komorní výstavě ve Státní galerii ve Zlíně. Text Rostislava
Šváchy, jehož zkrácenou verzi publikujeme v tomto Bulletinu, byl
napsán o tři roky později pro katalog výstavy 3 vily architekta Zdeňka
Plesníka – Zikmundova, Hanzelkova, Liškova, kterou uvedla v roce 2001
Galerie Jaroslava Fragnera pod vedením Soni Ryndové, s reprízou ve
Zlíně a Brně. Následovala Cena města Zlína, udělená Zdeňku Plesníkovi
v roce 2001 a nominace na udělení Pocty ČKA (podaná architektem
Ludvíkem Grymem), kterou ale nezískal. Ve stejném období vzaly za své
některé jeho vynikající domy: přestavěn byl objekt Fotografia a vila Jiřího
Hanzelky (obojí ve Zlíně), zdevastována byla Liškova vila. Jiná Plesníkova
díla se naopak stala ještě za jeho života nemovitými kulturními
památkami: Zikmundova vila (v roce 2000) a hvězdárna ve Valašském
Meziříčí. Modely jeho domů a originální kusy jeho nábytku získávají do
svých sbírek přední české galerie.
Po architektově smrti v roce 2003 jsme se rozhodli pokračovat
v dokumentaci jeho díla, započaté třemi vilami. Snahou bylo zachytit
zejména nejstarší, rychle se měnící stavby v ještě autentické podobě. Tak
vznikl soubor diapozitivů studia Toast images, z nichž zde premiérově
publikujeme několik ukázek. Doplňujeme je jedním dosud neznámým
Plesníkovým nerealizovaným návrhem – domem s cukrárnou rodiny
Malotovy z roku 1946, určeným pro centrum Zlína, do ulice Dlouhé
(realizace se návrh nedočkal kvůli střízlivému odhadu vývoje poválečné
situace v Československu panem Malotou).
Mnohem více než pocty a výstavy, kterými byl spíše překvapen, byl
Plesníkovi respekt několika generací jeho kolegů. Architektova osobnost
byla charakteristická - podobně jako jeho dílo velkou formou – „velkým
formátem“, sídlícím v jeho spíše drobné postavě. Při čaji (častěji ale
za zvuku nekonečně pískající konvice) dovedl s noblesními, ostrými i
vlídnými gesty popisovat oddaný smysl pro řemeslo, odpozorovaný
například u čínských štukatérů při stavbě jeho vysílače v Pekingu.
Publikováno v Bulletinu České komory architektů 1/2010
Obrázky:
Portrét Zdeňka Plesníka v jeho bytě v Drofových Věžových domech ve Zlíně, 2001
Autoři snímků: Toast images: Dušan Tománek, Libor Stavjaník, 2001-2003
Architekt Zdeněk Plesník
Nominace na Poctu České komory architektů
Petr Všetečka