Basic HTML Version
Obnova Jurkovičovy vily - záslužný a zdařilý počin
Moravské galerie v Brně
Dušan Samo Jurkovič (1868-1947) byl silnou osobností slovenské a
české architektury konce devatenáctého a první poloviny dvacátého
století. Narodil se na Slovensku v rodině spoluzakladatele Matice
slovenské. Po studiích ve Vídni začal projektovat a v letech 1897
– 1899 navrhl známé dřevěné secesní domy s prvky slovanské
lidové architektury na Pustevnách. Usadil se v Brně, kde si v roce
1906 postavil vlastní vilu v Žabovřeskách. Dílo pojal jako veřejnou
proklamaci svého chápání moderní architektury. Než se do ní
nastěhoval, uspořádal zde Klub přátel umění výstavu. Jak píše
František Žákavec v Jurkovičově monografii vydané v roce 1929,
hlavním výstavním kusem byl dům samotný. V roce 1919 se Jurkovič
vrátil na Slovensko. Není bez zajímavosti, že se stal přednostou
Památkového úřadu v Bratislavě.
Jurkovičova vila dále sloužila k bydlení. Přes vestavbu protiatomového
krytu v padesátých letech a další ústrky si do značné míry zachovala
původní podobu. Když se v roce 2006 nabízela k prodeji, Moravská
galerie nezaváhala a koupila ji. Následovaly průzkumy, projekt a
obnova umožněná díky dotacím z Norských fondů. Obnovu navrhl
ateliér TRANSAT ARCHITEKTI, Petr Všetečka, Robert Václavík,
Karel Menšík a Alena Všetečková. Na projektu zahrady, která je
součástí areálu, spolupracoval Tomáš Jiránek. Za získání vily i
za výběr projektanta je třeba Moravskou galerii pochválit. Petr
Všetečka patří ke špičce českých architektů věnujících se poučeným
obnovám historických staveb a na výsledku je to poznat. Vila je
opravena a prezentována jako prohlídkový objekt. Kromě prohlídky
je návštěvníkům k dispozici i badatelna zaměřená na dílo Dušana
Jurkoviče. Veřejnosti se vila otevřela 1. dubna letošního roku.
Rozhodnutí zprostředkovat veřejnosti architekturu 20. století nikoliv
pouze plány, fotografiemi a modely, ale prohlídkou vynikajícího
příkladu, je následováníhodné. Müllerova vila v Praze, vila Tugendhat
Miloš Solař
a nyní také Jurkovičova vila ukazují, že galerijní prezentace moderní
architektury je možná a že může být návštěvnicky vděčná. Možná
by se tato inspirace mohla přenést i k hradům a zámkům, u nichž
jsme na prohlídky zvyklí, ale o architektuře vlastního objektu se při
nich většinou nedozvíme téměř nic. Je už také zřejmé, že galerijně
prezentovat stavbu lze mnoha způsoby. Se zařízením, bez zařízení, při
respektování funkce nebo jako funkce zbavený exponát. V původní
podobě nebo s novodobými intervencemi. Byla by škoda nezhodnotit
učiněnou zkušenost a nesnažit se z ní poučit.
Cizí slovo „rekonstrukce“ znamená buď návrat k zaniklému staršímu
stavu nebo přestavbu. I když se v případě Jurkovičovy vily mnohé
zaniklé nahradilo kopií a něco se přestavělo (suterén) a přidalo (výtah),
přece by bylo správnější hovořit spíše o restaurování než o rekonstrukci.
Benátská charta se celým názvem jmenuje Mezinárodní charta o
zachování a restaurování památek a sídel. Už z jejího názvu je jasné,
že restaurování je obecný princip, který se vztahuje i na architekturu.
Rekonstrukce je také princip, ale jiný. Správné užívání termínů je pro
každý obor velmi důležité. Obnova se povedla, návštěva určitě stojí za
to, zvolená koncepce je pozitivním podnětem k diskusi, a až Moravská
galerie nahradí v informačních materiálech slovo „rekonstrukce“
případnějším termínem, bude vykonané dílo téměř dokonalé.
publikováno v časopise Dějiny a současnost 7/2011