Spolupráce s jinými obory vizuálního umění je pro architekta jedním
ze zdrojů vidění. Při společném díle probíhá dialog nad základními
řemeslnými postupy. Tak spolupracuji s fotografy TOmánkem A
STavjaníkem. Již léta jsme taženi duchem baťovského Zlína, kterému
říkáme moderní. Na matnicích TOAST se spojuje dokumentaristika
s poetikou, neboť ve Zlíně musí být i poetika užitečnou. Když byl
v Baťových službách krátce Josef Sudek (i on přijal dokumentaristicko-
poetickou dvojroli), měl prý zpočátku problém s hledáním „svých“
zákoutí. Nakonec vytvořil unikátní soubor a získal kongeniálního
pokračovatele v místním Antonínu Horákovi. Dnešní fotografové jsou
oproti Sudkovi v jisté výhodě, neboť se i moderní Zlín stal starým
městem a zapomenutých míst nabízí nepřeberně. Ruku v ruce s tím se ale
stala industriální zákoutí spolehlivým fotografickým klišé, takže hledání
není méně. I když jsem v oboru fotografie jen málo poučeným amatérem,
myslím si, že TOAST unikají před naznačenou rutinou zatím suverénně.
Jedním z nejobsáhlejších fotografických souborů k jednotlivé stavbě,
který znám, je dokumentace „Baťova mrakodrapu“ ve Zlíně, čítající
několik set snímků z průběhu obnovy této výjimečné památky české
konstruktivistické architektury v letech 2003-2004. Přál bych i jiným
skvělým domům takové dokumentaristické nasazení, jaké měli TOAST
při této práci.
Ambice souboru, který chce nyní TOAST o Zlínu vystavit, není
dokumentací architektury v pravém slova smyslu: civilní pojetí, lidské
měřítko, oči chodce, život zlínských přátel. Architektura (i fotografie)
mimo hlavní roli, ale naléhavě tu.
září 2006, nepublikováno
Studio TOAST images pohledem architekta
Doporučení k záměru výstavy Home alone / Garáž na prodej
Petr Všetečka