Basic HTML Version
Tři Plesníkovy vily
Recenze výstavy a publikace
Období vzniku vil
Výstava Tři vily architekta Zdeňka Plesníka byla pro všechny objevem
a zároveň i překvapením, neboť se tu z hlubin času vynořilo něco,
o čem kromě několika zasvěcených neměl nikdo ani potuchy. Je
to ostatně pochopitelné, vždyť všechny tři vily se projektovaly a
stavěly v době, kdy byl tento typ domů v tehdejším Československu
na indexu - v době veliké stalinské epochy, kdy se u nás přednostně
budovala socialistická města, jako Ostrava-Poruba, Ostrov nad Ohří,
Most aj., a scénu stavebního umění ovládal socialistický realismus
se svými pseudoslohovými renesančními obytnými lidovými paláci
a věžovými domy. V době, kdy se násilně přecházelo od převážně
řemeslné práce k masivní industrializaci a důsledné typizaci veškerého
stavebnictví. Řemesla byla zapuzena. Domy Zikmunda, Hanzelky a
Lišky jako by vznikaly ilegálně, v odborném tisku o nich nepadla, ani
nesměla padnout zmínka, a právě dobrá řemeslná práce podmínila
jejich výstavbu. Je tedy přirozené, že se o jejich existenci dozvídáme
až téměř po půlstoletí, kdy už jen jediná z nich, Zikmundova vila, je
zachována v původním stavu. Toto skutečně kvalitní a pro českou
architektonickou kulturu významné dílo bylo bohužel na dlouhý čas
labutí písní rezidenční architektury a zůstalo osamoceno. Je možné, že
ještě tu a tam vznikla potají nějaká vila, čekající na objevení…
Řešení
Pokud jde o trojici domů, zjišťujeme zde několik momentů: za prvé
představují vazbu k moderní tradici, patrnou zejména v dispozičních
řešeních, za druhé jistý sklon k modernizovanému perretovskému
klasicismu v příklonu k symetriím, v pojednání stěn s římsami a
rytmickém rámování oken a za třetí hluboce zažitý vliv Wrightovy
organické architektury. Ten je zvláště výrazný v užívání kamenných
Pavel Halík
stěn a sloupů a v propojení objektu se zahradou i okolím. V současné
době probíhá v pražském Obecním domě výstava Wrightova díla a s ní
souvisí i oživení zájmu o ozvěny a vlivy, které jeho dílo u nás mělo. Je
třeba říci, že jenom architekti s jemnou a vytříbenou senzibilitou byli
schopni reagovat na náročné organické pojetí Wrightovo a Plesník
k nim ve svém dosavadním díle nesporně patřil.
Zikmundova vila (Miroslav Zikmund výstavu uváděl a hovořil o
vynikající spolupráci s autorem) vznikla přestavbou a dostavbou
někdejší vily Januštíkovy. Představuje jakýsi přepis strohé moderní
stavby na organický koncept. Hanzelkova vila je ve své symetrii a
jemném ornamentu nejvýrazněji pojata v klasicizujícím duchu, zatímco
Liškova vila se projevuje rafinovanou syntézou všech Plesníkových
formálních postupů a je nejvíce blízká Wrightovým domům prérie.
Skoro bych řekl, že se zde rozvíjel kultivovaný rezidenční styl, který by
se mohl označit jako styl Plesníkův. Vyznačuje se trvalými hodnotami,
zabraňujícími stárnutí. Škoda, že neměl následování.
Dílo
Plesník byl žákem Pavla Janáka a pracoval později u Krejcara a u
Bati. Uměl promýšlet své projekty do důsledku, ve všech částech a
detailech, jak ukazují vystavené projekty, náčrty a kresby perspektiv
vil. Za připomenutí stojí i jiné stavby z padesátých let, kdy unikal
historizujícímu socialistickému realismu tím, že se soustředil na
průmyslové a užitkové stavby, pro které osvojil ušlechtilý perretovský
formální slovník. Uveďme z nich hvězdárnu a planetárium ve
Valašském Meziříčí (1950-1956), stavby MEZ v Hulíně (1950-54) a
budovu rozhlasové stanice v Pekingu (1954-56). Tyto objekty, jež jsou
prezentovány v doprovodné části expozice, výrazně doplňují obraz
architektovy tvorby.